Jste (dost) dobrej táta a jste tu správně!
Být tátou neznamená být dokonalý. Děti nepotřebují perfektního otce. Potřebují tátu, který je přítomný, zajímá se o ně, dokáže naslouchat, nastavovat bezpečné hranice a být oporou i ve chvílích, kdy se věci nedaří.
Výzkumy posledních let potvrzují, že aktivní zapojení otce má významný vliv na emoční vývoj dítěte, jeho sebevědomí, schopnost zvládat stres, budovat vztahy i převzít odpovědnost za vlastní život. Role otce přitom nezačíná až ve školním věku. Důležitá je od prvních měsíců života dítěte a proměňuje se v každé vývojové etapě.
Připravili jsme pro vás sérii krátkých videí, ve kterých psycholog a psychoterapeut Mgr. Stanislav Kocourek srozumitelně vysvětluje:
- proč jsou otcové pro děti důležití,
- jak budovat bezpečný a blízký vztah s dítětem,
- co děti od svých otců skutečně potřebují,
- jak se role otce mění od narození až po dospělost dítěte,
- jak zůstat dobrým tátou i pokud přijde rozchod nebo rozvod rodičů.
Nečekejte univerzální recepty ani návody na dokonalé rodičovství. Najdete zde praktické inspirace, ověřené poznatky z psychologie a podněty, které vám mohou pomoci být pro své dítě tím, koho potřebuje nejvíc – dost dobrým tátou.
Protože na vztahu s dítětem nezáleží jen někdy. Záleží na něm každý den.
Pokud vás zajímá, jak být lepším tátou, nebo se potřebujete ujistit, že některé věci děláte (dost) dobře,jste u nás správně. Připravili jsme pro vás seriál videí zaměřených na roli otců v životě dětí.
Nikdo se nerodí jako dokonalý rodič. Otcovství je cesta, na které se učíme celý život.
Připravili jsme sérii krátkých videí, která vycházejí z psychologické praxe i současných poznatků o vývoji dětí. Najdete v nich inspiraci pro každodenní situace, se kterými se setkává většina rodičů.
Co říkají výzkumy?
- Kvalita vztahu mezi rodičem a dítětem je jedním z nejsilnějších faktorů zdravého vývoje.
- Děti nepotřebují dokonalé rodiče, ale bezpečné a dostupné vztahy.
Zkuste dnes
Vyberte si jedno video, které odpovídá aktuálnímu věku vašeho dítěte nebo situaci, kterou řešíte.
K zamyšlení
Jakým tátou chci být za pět let?
Tématem provází
Mgr. Stanislav Kocourek Psycholog a psychoterapeut
Pracuje jako individuální, párový a rodinný psycholog a psychoterapeut.
V Espediente z.s. působí jako psychoterapeut a mediátor u rodin, které procházejí rozvodem, a dále jako terapeut pro pěstouny a děti v pěstounské péči.
V minulosti pracoval jako vedoucí a psycholog v organizaci v Olomouci, která se zaměřovala na práci s rodinami a dětmi s výchovnými, vztahovými a komunikačními potížemi. V současnosti má v Olomouci také soukromou praxi.
Absolvoval dlouhodobý Integrativní psychoterapeutický výcvik, krátkodobý výcvik rodinné terapie a výcvik rodinné terapie zaměřené na vztahovou vazbu. Aktuálně je ve výcvicích individuální a párové terapie zaměřené na emoce (EFT přístup) a ve výcviku terapie hrou a filiální terapie. Kromě toho absolvoval i supervizní, koučovací a mediační výcvik.
Jak a proč být dost dobrým tátou
Role otce v životě dítěte: Proč je důležitá už od narození
Mnoho lidí si stále myslí, že dítě potřebuje v prvních letech života především matku. Současné poznatky vývojové psychologie ale ukazují, že významnou roli hraje od samého začátku také otec. Právě aktivní zapojení otce podporuje emoční bezpečí dítěte, rozvoj sociálních dovedností i budoucí schopnost navazovat vztahy.
Nejde o to být s dítětem nepřetržitě. Důležitá je pravidelná přítomnost, citlivý kontakt, společné zážitky a zájem o jeho svět. Každodenní drobné okamžiky mají často větší význam než výjimečné události.
Co říkají výzkumy?
- Aktivně zapojení otcové bývají spojováni s lepšími sociálními a emočními kompetencemi dětí.
- Kvalita vztahu s otcem v raném dětství může ovlivňovat sebevědomí i partnerské vztahy v dospělosti
Zkuste dnes
Vyhraďte si alespoň 15 minut nerušeného času pouze pro své dítě bez telefonu a dalších povinností.
K zamyšlení
Kdy naposledy mělo vaše dítě pocit, že má vaši plnou pozornost?
Mluvíme o tom, jak nejnovější výzkumy ukazují, že otec hraje zásadnější roli v životě dítěte mnohem dříve, než jsme si doteď mysleli. Vysvětlujeme, proč by měl být otec s dítětem v intenzivním kontaktu už od raného věku, jak to ovlivňuje budoucí vývoj dítěte a jaké jsou důsledky absence otce v prvních dvou letech života.
Přepis videa
Nejnovější výzkumy ukazují, že otec hraje v životě dítěte mnohem zásadnější roli výrazně dřív, než jsme si doteď mysleli. Ve většině textů se dočtete, že dítě začíná budovat vztah s otcem a otec s dítětem zhruba kolem třetího roku věku a do té doby je to spíš o mámě. Nicméně nejnovější výzkumy ukazují, že, otec by měl být s dítětem už v mnohem dřívějším věku v intenzivnějším kontaktu. Jednak je táta první člověk, kterého to dítě potkává mimo svět matky, mimo bříško matky, takže vlastně jako první „nový“ kontakt s okolním světem. A zároveň právě výzkumy potvrzují, že pokud otec není do dvou let dítěte nijak zásadně přítomen, tak to potom negativně může ovlivnit dítě v pozdějším věku: pokud jde o nastavení hranic, pokud jde o zvládání konfliktů nebo pokud jde o vztahové věci tak i partnerské dovednosti do budoucna. Takže tátové, protože někteří se trošku bojí občas s tím maličkým dítětem navázat vztah, tak jenom doporučení, nebojte se, čím dřív dokážete k tomu dítěti najít cestu, čím dřív s ním dokážete být i v tom fyzickém, emocionálním a přítomném kontaktu, tím pro to dítě líp do budoucna.
Role otců: Učení dětí zvládat výzvy a selhání
Děti se nepotřebují naučit jen vítězit. Potřebují se naučit také prohrávat, zkoušet znovu a nevzdávat se při prvním neúspěchu. Otcové mohou sehrát důležitou roli tím, že děti podporují v přiměřeném riskování, samostatnosti a hledání vlastních řešení.
Největší lekcí často není rada, ale příklad. Když dítě vidí, že i dospělý dělá chyby, zvládá zklamání a zkouší to znovu, učí se psychické odolnosti mnohem účinněji než z jakéhokoli poučování.
Co říkají výzkumy?
- Děti rozvíjejí odolnost především tehdy, když zažívají zvládnutelné výzvy a mají podporujícího dospělého.
- Přehnaná ochrana může snižovat schopnost samostatně řešit problémy.
Zkuste dnes
Podělte se s dítětem o situaci, kdy se vám něco nepovedlo, a popište, jak jste se s tím vyrovnali.
K zamyšlení
Dávám svému dítěti dost prostoru, aby mohlo některé věci zkusit samo?
Mluvíme o klíčové roli otců v životě dítěte v každém vývojovém období. Vysvětlujeme, jak by měli tátové učit děti podstupovat přiměřená rizika, čelit výzvám a vypořádat se se selháním. Zdůrazňujeme, že otcové mohou být v tomto ohledu významnější než matky, protože jejich role spočívá v tom, aby děti motivovali k odvaze a odpovědnosti. Ukazujeme, jak by měli otcové být příkladem vlastního překonávání obtíží a jak je důležité dětem dát prostor k chybám bez odsuzování. Cílem je budovat u dětí odolnost vůči selhání, aby byly v budoucnosti schopné fungovat samostatně.
Přepis videa
Jedna z klíčových rolí otců v životě dítěte a je vlastně je jedno, o jaké vývojové období dítěte se jedná, je to, že by tátové měli být ti, kteří učí děti nějakým způsobem podstupovat, zvládat výzvy i přiměřená rizika, umět se postavit výzvám, umět ty výzvy nějakým způsobem překonat, nebo se případně vypořádat i s tím, že ne každá výzva se musí podařit. Ne každá aktivita musí končit vždycky dobře a že role těch tátů může být i v tom – naučit děti, jak se vypořádat s chybou, jak se vypořádat se selháním a následným znovuzvednutím se, znovuobnovení energie. A v tomhle jsou možná tátové významnější než mámy, protože mámy, jak jsou více pečující, tak ta role těch tátů může být právě v tom, aby učily děti podstupovat rizika přiměřená jejich věku. Zároveň aby děti projevily odvahu, aby projevily odpovědnost a aby projevily nějakou schopnost vypořádávat se i s případným neúspěchem. A tohle všechno se děje tím, že táta možná sám jde občas příkladem ve smyslu toho: „Ne všechno se mi podařilo, tohle mi nešlo a znovu jsem to vyzkoušel, i když to bylo těžké, byl jsem naštvaný, smutný. Znovu jsem to nevzdal a šel jsem do toho.“ Zároveň děti potřebují zažívat i v těchto situacích ze strany táty respekt. Když se jim něco nepodaří, je to vlastně v pořádku. Nic se neděje. Pojďme dál, protože to, co u dětí potřebujete budovat, je odolnost, odolnost vůči selhání tak, aby v tom budoucím životě byly schopné fungovat samostatně.
Co děti očekávají od svých otců: Klíčové role v jejich vývoji
Děti si většinou nepamatují, kolik hraček dostaly nebo kolik stály společné výlety. Pamatují si, jak se vedle svého táty cítily.
Potřebují vědět, že s nimi zůstaneme i v těžkých chvílích, že budeme spravedliví, budeme se zajímat o jejich svět a budeme je brát vážně. Právě pocit, že jsme pro dítě bezpečným a dostupným člověkem, vytváří základ důvěry na mnoho dalších let.
Co říkají výzkumy?
- Citlivá rodičovská přítomnost podporuje bezpečnou vztahovou vazbu.
- Zájem o každodenní svět dítěte posiluje vzájemnou důvěru a otevřenou komunikaci.
Zkuste dnes
Zeptejte se dítěte na něco, co ho aktuálně baví, a alespoň deset minut pouze naslouchejte.
K zamyšlení
Znám opravdu svět svého dítěte, nebo spíše hodnotím jeho výsledky?
Mluvíme o tom, co děti potřebují od svých otců. Zaměřujeme se na čtyři klíčové věci: aby táta zůstal se svým dítětem i v těžkých a emočně náročných situacích, aby byl férový a spravedlivý, aby byl vnímavý a zvědavý na svět svého dítěte, a aby se zajímal nejen o sport, ale o všechny oblasti jeho života, včetně her a zájmů.
Přepis videa
Je pár věcí, které děti očekávají od svých otců. A možná, a protože to máme zaměřené víc na vztah otec a syn, tak se to týká víc synů. Na druhou stranu i pro dcery jsou některé věci ze strany jejich tátů velmi důležité. Jedna z těch věcí je ta, že, by táta měl s dítětem zůstat i v těžkých situacích, v emočně náročných situacích, když je to pro toho rodiče, pro toho otce v tu chvíli těžké. Spousta tátů má dneska tendence z těch situací odcházet. To, co dítě potřebuje je, aby s ním v té těžké situaci, táta zůstal. Když dítě pláče, někdy přichází spíš máma než táta. Ale táta, pokud v té situaci zůstane, tak učí dítě, že lze zvládat těžké věci i do budoucna. A že i skrz toho tátu se dítě učí tyhle náročné situace zvládat. To, co je druhá věc, kterou děti od tátů potřebují je, aby táta byl férový. To znamená, nemusí být úplně perfektní, ale v některých věcech by měl být pokud možno, řekněme, spravedlivý a měl by být férový. A čím starší děti, tím více je potřeba slyšet názor i toho dítěte. Další věc, kterou děti od svých rodičů potřebují, od tátů potřebují, je to, aby táta pokud možno byl vnímavý vůči světu dítěte a aby byl zvědavý, co se ve světě jeho dítěte děje. Ve spoustě věcí to funguje tak, že tátové jsou schopni být s dítětem ve sportu, ve fotbale, v tenise, v hokeji, být u aktivit synů přítomní, ale pokud jde o další věci, tak až tak moc ten kontakt tam není. A tohle je přesně to, co ty děti potřebují, aby ten táta byl ve světě těch dětí přítomný, aby byl zvědavý, nejenom hodnotící. Povedlo, nepovedlo, zvládl, nezvládl, udělal jsi dobře. Ale aby byl opravdu zvědavý, co to dítě zajímá, jakým způsobem tráví volný čas, když hraje i nějaké možná online hry, z jakého důvodu právě tyhle hry? Co ho na tom baví, co mu to dává, jaké z toho má pocity, jak se mu daří.
Jak budovat vztah s dítětem: Síla malých rituálů a kvalitního času
Silné vztahy nevznikají během výjimečných událostí. Vznikají v běžných dnech. Společná snídaně, cesta do školy nebo večerní povídání mohou mít větší význam než drahý víkendový program.
Děti potřebují zažívat opakované okamžiky pozornosti, kdy cítí, že jsou důležité.
Co říkají výzkumy?
- Pravidelné rodinné rituály posilují pocit bezpečí a sounáležitosti.
- Kvalita společně stráveného času je důležitější než jeho množství.
Zkuste dnes
Vyhraďte dítěti 20 minut, kdy bude určovat program pouze ono.
K zamyšlení
Jaký společný rituál byste mohli zavést každý týden?
Mluvíme o tom, jak mohou tatínkové navázat silný vztah se svými dětmi. Vysvětlujeme, že nejde o velké výlety, ale spíše o malé, pravidelné rituály – od procházek s kočárkem přes přípravu snídaně až po společnou cestu do školy. Zdůrazňujeme důležitost toho, aby si tatínkové vyhradili čas na hru, kdy dítě vede a rozhoduje, a aby děti cítily, že jsou viděny, slyšeny a vnímány.
Přepis videa
Pro některé tatínky může být výzva, jak se svým dítětem navázat vztah. Já někdy na to říkám, že, spíš než takové ty velké věci jako výlety jednou za nějaké delší období, je lépe, když máte nějaké drobné rituály poměrně pravidelně. Ty drobné rituály se dají vytvářet už vlastně jako odmalička a dneska to občas vidím i já, jako tam, kde bydlím. Když jdu na procházku, tak vidím táty, jak chodí s kočárky hlavně o víkendu, protože chtějí ulevit maminkám. Ale už tohle je vlastně nějaký rituál, který se může vlastně pravidelně opakovat. V tom pozdějším věku jsou to fakt drobnosti, jako třeba chystání snídaně, chystání svačiny do školy, společná cesta do školy nebo vyzvedávání ze školy. Což není vždycky reálné, ale pokud to aspoň trošku půjde a pokud ten táta bude chtít se zapojit, bude to fajn. To, že tátové potom chodí na ty kroužky s těmi dětmi, to je moc dobrá, moc dobrá věc. Zároveň by s těmi dětmi, a to někdy doporučuju, aby si tátové udělali čas a s těmi dětmi trávili možná jednou týdně nějakou půlhodinku ve formě hry, kdy ten čas řídí jenom to dítě. To znamená, že táta půl hodinky poslouchá to, co dítě po něm chce a dítě je to, které to má celé pod kontrolou a řídí ten společný čas a řídí to, co se bude dělat. A to dítě potřebuje, když to zjednoduším, potřebuje docela často vidět, že tam ten táta je a že může mít to dítě vlastně pocit, ze strany toho táty: „Jsem viděno, jsem slyšeno, jsem vnímáno.“
Co děti od svých otců skutečně potřebují: Ochrana, hranice a autenticita
Děti nepotřebují superhrdinu. Potřebují člověka, kterému mohou věřit.
Bezpečí, přiměřené hranice, podpora samostatnosti a autenticita patří mezi nejdůležitější dary, které mohou otcové svým dětem předat.
Co říkají výzkumy?
- Autentické rodičovství podporuje důvěru a otevřenou komunikaci.
- Děti se učí zvládat emoce především pozorováním dospělých.
Zkuste dnes
Přiznejte dítěti jednu vlastní chybu nebo nejistotu a ukažte, jak jste ji zvládli.
K zamyšlení
Jaký příklad dávám svému dítěti tím, jak zacházím se svými emocemi?
Mluvíme o tom, co jsou klíčové věci, které děti od svých otců potřebují. Diskutujeme o důležitosti ochrany a vytváření pocitu bezpečí, ale také o tom, aby tato ochrana nebyla dusící. Vysvětlujeme, jak by měli otcové nastavovat hranice a pravidla, a jak je důležité, aby děti občas zažily neúspěch. Zdůrazňujeme, že nejdůležitější je autenticita – otec nemusí být dokonalý, ale měl by být schopen přiznat své chyby, emoce a slabosti, protože děti rychle poznají, když něco předstíráme.
Přepis videa
Další věci, které děti od svých tátů potřebují, tak jedna z nich, a to vlastně je trochu i archetypální a i nějak se to očekává, že tátové budou takoví ti silní, jedinci, kteří dokáží ochránit ty své děti. Ochrana je moc fajn, protože tak jak máma vytváří pocit bezpečí v dětech, tak tátové jsou ti, kteří by právě měli těm dětem ukazovat ten okolní svět. A zároveň potřeba v těch dětech vybudovat takový pocit, že svět je bezpečné místo a v tom hraje táta velmi důležitou roli. Dokáže to dítě, tu rodinu ochránit. Na druhou stranu by někdy ta ochrana neměla být v nějakém aspektu dusící. To znamená, že příliš ochrany taky škodí a děti by si měly některé věci vyzkoušet a na některé věci přijít samy. A spousta rodičů dneska včetně tátů má tendenci ty děti možná chránit až příliš před jakýmkoliv nebezpečím, před jakýmikoliv nástrahami, před jakoukoliv překážkou. Takže někdy je fajn, když ty děti, si na něco přijdou samy, občas zažijou nějaký neúspěch. Takže ochrana jenom v nějakých zdravých hranicích. Když mluvíme o hranicích, tak je to další věc, protože tak jak máma vytváří bezpečí, tátové mají být ti, kteří tvoří spíš ty hranice, nastavují nějaká pravidla a do jisté míry tam může být i trošku taková podmíněná láska, protože to potom vede k pocitu odpovědnosti, ke snaze těch dětí. Když se dětem něco podaří, tak jim tátové dávají najevo, že je mají rádi. Ale opravdu tam ty pocity a ty city a ty emoce potom musí přijít. Poslední věc, možná nejdůležitější, to, aby táta byl autentický. A v tomhle já mám schované mimo jiné to, že táta nemusí být perfektní, ale měl by být takový, který dokáže někdy říct, že se mu něco nepovedlo. Dokáže někdy říct, že možná je nešťastný a dokáže někdy říct, že je i unavený, vyčerpaný a že nemusí být silný za každou cenu, protože děti velmi rychle poznají, pokud něco předstíráme, pokud něco hrajeme. A ta autenticita je potom důležitá i pro ně, že oni můžou sami autenticky potom být sami za sebe.
Jak být dobrým tátou v různých věkových obdobích dítěte
3 Klíčové pojmy pro táty: Péče o děti od 0 do 3 let
První tři roky života vytvářejí základy budoucího vývoje dítěte. Potřebuje bezpečí, předvídatelnost, blízkost a citlivé reakce dospělých.
Zapojený otec pomáhá dítěti poznávat svět a současně vytváří pocit jistoty, ze kterého může bezpečně vyrůstat.
Co říkají výzkumy?
- Bezpečná vztahová vazba podporuje emoční stabilitu dítěte.
- Pravidelný denní režim pomáhá dětem zvládat stres.
Zkuste dnes
Zapojte se do jedné běžné pečovatelské činnosti každý den.
K zamyšlení
Jak dávám svému dítěti najevo, že je v bezpečí?
Mluvíme o důležitých aspektech péče otců o malé děti ve věku 0 až 3 let. Zabýváme se tělesným bezpečím a přijetím dítěte, umožňováním objevování okolního světa, hravostí, zavedením pravidel a rytmu, který vytváří pocit jistoty. Diskutujeme také o tom, jak se děti učí regulovat své emoce od rodičů, kteří sami musí být schopni své emoce zvládat.
Přepis videa
Období nula až tři let, to znamená od narození až zhruba do třetího roku věku toho dítěte. A tady jsou vlastně jako klíčovými pojmy, tělesné bezpečí, to znamená jako být schopnej tomu dítěti poskytnout, já to někdy ukazuju právě jako kdyby takhle, poskytnout mu to bezpečí a to přijetí v téhle formě. Zároveň je tam objevování okolního světa, takže umožnit tomu dítěti, aby objevovalo ten okolní svět a pátralo a učilo se. Zároveň by tam měla být hravost. A pak jsou tam ještě dvě klíčové věci, a jedna z nich jsou pravidla a nějaký rytmus. To znamená, čím víc ty děti mají zažitý nějaký pravidelný rytmus, něco, co je vlastně předvídatelného, tím víc to pro ně vytváří nějaký pocit jistoty a bezpečí. A poslední věc, a to souvisí mimo jiné i s tím přijetím tělesným, že by se v tomhle věku měly děti od rodičů, od tátů, naučit regulovat své emoce. To znamená, pokud táta dokáže regulovat ty emoce svoje, učí tím vlastně děti regulovat emoce jejich.
Otec jako vývojová kotva: Hra, dobrodružství a pravidla pro děti ve věku 3–6 let
Předškolní období je časem objevování světa. Hra je pro děti nejpřirozenějším způsobem učení a vztah s tátou často přináší více dobrodružství, pohybu a nových zkušeností.
Současně děti potřebují jasné hranice a předvídatelnost.
Co říkají výzkumy?
- Hra podporuje sociální, emoční i kognitivní rozvoj.
- Přiměřené výzvy posilují odvahu a sebedůvěru.
Zkuste dnes
Dávám dítěti dost prostoru zkoušet nové věci?
K zamyšlení
Jak dávám svému dítěti najevo, že je v bezpečí?
Mluvíme o klíčové roli otce v předškolním období dětí. Vysvětlujeme, jak by měl táta pracovat se třemi základními pilíři: být hravý a umožnit dětem přirozené hraní, nabízet dobrodružné a poznávací hry, které budují odvahu a odolnost, a nakonec udržovat jasná pravidla, která poskytují dětem předvídatelnost, stabilitu a pocit bezpečí.
Přepis videa
Otec jako vývojová kotva pro děti ve věku tři až šest let, což je vlastně předškolní období, tak základní pojmy, které by ten táta se svými dětmi měl znát, na kterých by měl pracovat, nebo co by s těmi dětmi měl vlastně, co by je měl učit, tak jedna věc je být hravý, to znamená umožnit těm dětem vyhrát se, hrát si, protože to je nejpřirozenější způsob komunikace. Další věc, která tam hraje roli, je to, že by ty hry pokud možno měly být dobrodružné, objevující, poznávací, v něčem trošku takové jako napínavé, tak aby ty děti se naučily pracovat s další věcí, což je odvaha, odolnost, zvládání překážek, budování toho vnitřního sebevědomí. A poslední věc, která navazuje na to předchozí období, tak jsou ještě pořád pravidla, protože i v tomhle věku ještě pořád ty děti potřebují nějaký řád, který dává předvídatelnost, stabilitu a tím pádem bezpečí.
Role táty v období 6–12 let: Odpovědnost, důsledky a budování kompetencí
Ve školním věku se děti učí převzít odpovědnost za své rozhodování. Potřebují zažít úspěch, ale i důsledky vlastních rozhodnutí.
Role otce spočívá v podpoře samostatnosti a hledání silných stránek dítěte.
Co říkají výzkumy?
- Pocit kompetence je jedním z hlavních zdrojů zdravého sebevědomí.
- Děti se nejlépe učí odpovědnosti prostřednictvím zkušenosti.
Zkuste dnes
Oceňte konkrétní schopnost svého dítěte.
K zamyšlení
V čem je moje dítě jedinečné?
Mluvíme o tom, jak by měli tátové podporovat děti ve věku 6–12 let. Zaměřujeme se na učení odpovědnosti a pochopení důsledků rozhodnutí, včetně možnosti bezpečně se mýlit a učit se z chyb. Diskutujeme také o tom, jak by měli táovté pomáhat dětem objevit jejich jedinečné silné stránky a kompetence prostřednictvím společných aktivit a projektů, které postupně mění vztah na partnerský.
Přepis videa
Podpora nebo role táty v další vývojové fázi, což je období šesti až dvanácti let, což je vlastně jako první školní stupeň. To, co by ten táta v tomhle období ty děti měl nebo mohl naučit, tak jednak, je to nějaká odpovědnost a s tím souvisí důsledky. Už i v tom předchozím období jako mladším, o kterém jsme mluvili v předchozím podcastu, tak by ty děti se měly jako učit a v tomhle období, zvlášť do těch šesti let dál, v tom s tím nástupem do školy, že jakékoliv rozhodnutí, které udělají, s sebou nese nějaké důsledky a že by měly nějak budovat svoji vlastní odpovědnost za svá rozhodnutí. A součástí těch rozhodnutí může být i nějaká chyba, může být i nějaká krize, nějaké ponaučení se. Takže někdy může užitečné nechat dítěti v bezpečném nějakém rámci rozhodnout se špatně tak, aby se právě naučily ty důsledky. Zároveň v tomhle období by děti u tátů měly pocítit, že jsou v něčem jedinečné, kompetentní, výjimečné a mají nějakou silnou stránku, v čem opravdu vynikají, což mimo jiné potom může být i třeba jenom do toho, že by tam měly být nějaké společné aktivity, nějaké společné projekty, kdy se postupně vyvažuje to, že to dítě se začne víc a víc ne vymezovat, ale být víc a víc partnerem v té vzájemné komunikaci, v té vzájemné interakci, v té vzájemné hře anebo v těch vzájemných činnostech.
Otcovství v pubertě: Přítomnost bez moralizování
Puberta bývá náročná pro děti i rodiče. Přesto právě v tomto období děti potřebují vědět, že mají bezpečného dospělého, na kterého se mohou obrátit.
Ne vždy potřebují radu. Často potřebují být vyslyšeny.
Co říkají výzkumy?
- Respektující komunikace podporuje důvěru mezi rodičem a dospívajícím.
- Nadměrná kontrola bývá spojena s větší konfliktností.
Zkuste dnes
Zeptejte se dítěte na jeho názor a pouze poslouchejte.
K zamyšlení
Dokážu být přítomný i bez potřeby okamžitě radit?
Mluvíme o nejtěžším období rodičovství – druhém stupni základní školy a začátku střední školy (12–18 let). Diskutujeme o tom, jak by měli otcové přistupovat k dětem během puberty: být přítomní, ale bez moralizování, respektovat jejich rostoucí nezávislost, jednat s nimi jako s partnery a být dostupní, když to děti potřebují, aniž bychom je nutili trávit čas s námi za každou cenu.
Přepis videa
Asi nejtěžší období pro většinu rodičů je, řekněme, druhý školní stupeň a začátek střední školy, když to převedu na školní docházku, respektive od nějakých dvanácti, třinácti let do těch zhruba sedmnácti, osmnácti. Přes tohle období puberty. A tady typicky ten střet mezi dětmi a rodiči. A ne každý táta tohle zvládá a uvědomuje si, že ten střet je tam důležitý. Každopádně to, s čím by děti měly z tohohle období, pokud jde o roli otce, jako odcházet, nebo co by otcové měli svým dětem v tomhle období předat, tak je nějaká přítomnost, ale bez moralizování ve smyslu: jsem tady pro tebe, ale dávám ti zároveň tvůj prostor. Už se s tebou učím jednat s respektem, protože už jsi skoro dospělý. Už tě vnímám ještě víc jako partnera než v tom předchozím období. Jsem tady, pokud něco budeš potřebovat, ode mě nějakou radu, nebo si budeš chtít o něčem popovídat, tak tady jsem, ale zároveň ti umožňuji i prostor pro tebe samotného. To znamená, že už najednou vnímám i to, že nemusím s tebou trávit jako táta, s dítětem za každou cenu ten čas, protože ty potřebuješ svůj čas pro sebe, svůj čas pro kamarády a já jsem tady připravený být k dispozici, když budeš ty chtít trávit ten čas se mnou. Zároveň je tohle období vlastně jako charakteristické tím, že teprve tady poznáte jako tátové, jak se vám podařilo s tím dítětem navázat vztah. Ne rok, dva, tři zpátky, ale kolem období tří, čtyř, pěti let. Protože v té pubertě se ukáže, jak pevný, respektující, milující ten vztah, který jste budovali ve třetím až pátém roku věku, tak jak pevný, milující ten vztah je. Protože pokud se tohle nepodařilo, tak o to víc ta puberta může být o nějakých střetech, konfliktech, hádkách. Ale i tady mimo jiné by ještě pořád ten táta měl to dítě naučit, jakým způsobem se dají korigovat emoce, zvládat emoce, tím, že předával svůj příklad nebo šel příkladem.
Přechodové rituály pro chlapce: Od syna k muži
Dospívání není jen otázkou věku. Je to postupná cesta k převzetí odpovědnosti za vlastní život. V mnoha kulturách existovaly rituály, které pomáhaly mladým lidem přejít z dětství do dospělosti. Dnes podobné okamžiky často chybí.
Právě otcové mohou pomoci vytvářet zkušenosti, díky kterým si synové budují samostatnost, odvahu a důvěru ve vlastní schopnosti. Nemusí jít o velká gesta. Důležité jsou společné zážitky, sdílené výzvy a postupné předávání odpovědnosti.
Co říkají výzkumy?
- Přiměřená autonomie podporuje zdravé sebevědomí a psychickou odolnost.
- Silný vztah s rodičem usnadňuje přechod do dospělosti.
Zkuste dnes
Svěřte dítěti odpovědnost za část společné aktivity.
K zamyšlení
Jaké životní zkušenosti pomáhají mému dítěti postupně dospívat?
Mluvíme o důležitosti přechodových rituálů pro chlapce v moderní společnosti. Diskutujeme, jak historicky sloužila vojna jako rituál přeměny chlapce v muže, a jak jiné kultury mají své specifické rituály. Vysvětlujeme, proč je důležité, aby otcové s syny od útlého věku vytvářeli společné zážitky v přírodě a postupně na ně přenášeli odpovědnost, aby se z nich stali muži.
Přepis videa
Jedno z mých oblíbených témat, jsou přechodové rituály, a to jak u dívek, tak zejména u chlapců. Protože dřív, byť si o tom můžem myslet, co chceme, tak takovým možná přechodovým rituálem, v našem prostředí byla pro chlapce vojna. Dvouletá, pak jednoletá, pak možná jako půlroční, ale byl to nějakej rituál, kdy se z toho chlapce mohl stát muž. Ve spoustě jiných kultur mají nějaký jeden konkrétní rituál, jeden konkrétní aspekt, kdy prostě například chlapec jde do savany, uloví nějaké zvíře a vrátí se zpátky jako lovec. My to dneska až tak moc nemáme a ne úplně se nám vlastně daří nastavit nějaký jeden takovýhle moment, který by jako udělal z těch chlapců jako muže. Možná proto je dobré, když ti tátové s těmi syny začnou už poměrně od útlého věku vytvářet vztah v tom, že můžou na chvilku vlastně jenom sami bez přítomnosti mámy vyrazit někam na výlet, vyrazit někam do přírody, vyrazit někde, jsou spolu jenom chlapi a vlastně jako překonávají nějaké výzvy. Spousta tátů to s těmi syny řeší ve formě nějakého sportu, což je super. Hokej, fotbal. Tady ti kluci vlastně jako mají nějakou aktivitu, mají nějaký sport. Nicméně aby tam bylo takové to přechodové, je dobré, když vlastně tam přichází i takovéto přenášení odpovědnosti postupně. Takže třeba může být fajn, když nějakých od devíti, od desíti let tátové jednou za čas vyrazí s těmi syny, s těmi dětmi a v tomhle případě opravdu syny, na pár dní někam jako na výlety do přírody a postupně s přibývajícím věkem přenášejí na ty své syny víc a víc odpovědnosti v tom, co je potřeba zajistit, co je potřeba udělat tak, aby jako někdy kolem toho osmnáctého roku věku ten syn měl vlastně jako pocit, že už nejde jako syn a táta a že už jdou vlastně jako dva chlapi vedle sebe.
Otcovství v adolescenci: Být partnerem a oporou
Mladí dospělí hledají vlastní cestu. Potřebují více svobody, ale současně potřebují vědět, že se mají kam vrátit.
Otec zde přestává být především vychovatelem a stále více se stává průvodcem.
Co říkají výzkumy?
- Podporující rodičovský vztah souvisí s lepší psychickou pohodou mladých lidí.
- Otevřená komunikace snižuje riziko sociální izolace.
Zkuste dnes
Podělte se o jednu vlastní životní zkušenost.
K zamyšlení
Jsem pro své dítě člověkem, za kterým může přijít i s nepříjemným tématem?
Mluvíme o roli otce v období adolescence dětí. Diskutujeme o tom, jak být dostupný a brát děti jako partnery v komunikaci, bez kritizování jejich názorů. Vysvětlujeme, proč je důležité sdílet rodinné a životní příběhy, být otevřený na otázky o vlastních zkušenostech a sloužit jako vzor. Zároveň zdůrazňujeme, že děti si musí některé věci projít samy, a že role otce spočívá v tom být oporou a zdrojem stability, když ji budou potřebovat.
Přepis videa
Po pubertě přichází období mladé dospělosti, adolescence. Je to ještě pořád období, kdy jsou děti, končí střední školu nebo jsou na vysoké škole a ještě pořád jsou trošku součástí toho vašeho hnízda, ještě pořád nemají samostatný život. Takže to, co jako táta může v tomhle období pro ty děti udělat, být tam k dispozici, zároveň brát je ještě víc jako partnery v té komunikaci, nechávat i jejich názory nějakým způsobem, nekritizovat nebo nemoralizovat. A zároveň možná tohle bývá období, kdy ty děti chtějí nějaké, řekněme, rodinné příběhy, životní příběhy. Typicky je to vlastně jako spojeno potom s tím, že se děti víc doptávají na to, když jsi byl v mém věku, co jsi dělal, jak jsi to řešil, jak jsi vlastně fungoval, co jsi prožíval, jaké jsi to měl s kamarády. A v tomhle by ten táta měl být vlastně připravený být otevřený tak, aby těm dětem možná dával nějaký, řekněme, ještě pořád vzor, ale i nějakou zkušenost. S tím, že ale bude respektovat i to, že si ty děti musí některými věcmi projít samy a že i když má potřebu ještě pořád chránit, tak ta zkušenost je v něčem jako nepřenositelná. A i s tou radou, i s tím ponaučením do života ty děti musí některými věcmi projít samy, ale tím pádem by tam ten táta měl být kdykoliv připravený být tomu dítěti oporou, když přijde a bude potřebovat nějakou ochranu, péči, nějakou jako stabilitu a jistotu.
Jak být dobrým tátou po rozvodu
Jak být dobrým tátou po rozvodu: Klíčové rady pro péči o děti
Rozchod rodičů bývá pro děti náročnou změnou. Největší jistotu jim poskytuje vědomí, že oba rodiče zůstávají součástí jejich života.
Děti nepotřebují vybírat mezi mámou a tátou.
Co říkají výzkumy?
- Konflikt mezi rodiči zatěžuje děti více než samotný rozchod.
- Nejlépe prospívají děti, které mohou mít kvalitní vztah s oběma rodiči.
Zkuste dnes
Vyhněte se před dítětem negativním poznámkám o druhém rodiči.
K zamyšlení
Pomáhá moje komunikace dítěti cítit se bezpečně?
Mluvíme o tom, jak by se měli chovat otcové v situaci, kdy se rozejdou nebo rozvedou a mají děti v porozvodové péči. Vysvětlujeme, že děti potřebují vědět, že je táta stále má rád a je pro ně k dispozici. Nejdůležitější je však to, jak mluvíme o jejich matce – bývalé partnerce. Zdůrazňujeme, že negativní komentáře o bývalé partnerce dětem škodí a paradoxně je od nás vzdalují. Děti v tomto období potřebují oba rodiče emocionálně a hodnotově, a musí vědět, že rozpad vztahu mezi rodiči neohrožuje jejich vztah s tátou ani s mámou. Radíme otcům, aby si dali pozor na své emoce a nenahrávali je dětem.
Přepis videa
Pokud se vám stane stejně to, co se děje zhruba polovině párů dneska v České republice, a sice to, že se rozejdete nebo rozvedete a tím pádem máte děti v porozvodové péči, tak to, co jako tátové by od vás nebo od otců, to, co by děti potřebovaly, je pár věcí, na které si je opravdu potřeba dát pozor. Jedna z těch klíčových a nejklíčovějších a nejzásadnějších věcí je to, že děti, pokud ten rozvod nebyl úplně lehký, vlastně najednou se ocitnou ve dvou světech. Z toho jednoho se stanou dva paralelní světy a ty děti se v tom musí naučit nějakým způsobem fungovat. A to, co ty děti potřebují asi nejvíc, je jednak, aby dostaly ujištění toho, že ten táta je pro ty děti kdykoliv dispozici a má je pořád stejně rád, což až tak moc problém pro spoustu tátů není. To, co je ale zásadnější, je, jakým způsobem mluvíme o mámě těch dětí, o bývalé partnerce nebo o bývalé ženě. Protože pokud nedokážeme vlastně tohle v sobě eliminovat, nějaké negativní emoce spojené s tím rozchodem a přenášíme to na děti nebo před dětmi mluvíme nějak negativně o bývalé partnerce, tak to ty děti velmi těžce nesou a je to vlastně jako to, že nám se sice jako tátům občas uleví, ale paradoxně to potom, oddaluje ty děti směrem od nás, protože děti tam o to víc potřebují oba dva ty rodiče, když už fyzicky nejsou vlastně u sebe. Potřebují emocionálně, hodnotově, potřebují je vlastně v klidu a potřebují vědět, že i když se sice rozpadl ten vztah mezi rodiči, tak to neohrožuje vztah dítěte a táty a vztah dítěte a mámy. Takže v tomhle období by si tátové měli dát hodně pozor na to, jakým způsobem mluví o bývalé partnerce, jakým způsobem mluví o rodině bývalé partnerky a být vlastně v klidu a naučit se zvládat své vlastní emoce související s tím rozchodem tak, aby je nepřenášeli na ty děti, aby to děti nemusely poslouchat, aby děti nebyly jejich vrby v tom emočně náročném období, kterým možná jako tátové procházejí.
Jak se vypořádat se změnami po rozvodu: Role otců v životě dětí
Po rozvodu může vznikat potřeba dětem vše vynahradit. Děti ale často více než mimořádné zážitky potřebují stabilitu a předvídatelnost.
Právě běžný každodenní kontakt buduje vztah.
Co říkají výzkumy?
- Konzistentní pravidla podporují pocit bezpečí.
- Stabilní rodičovská přítomnost je významným ochranným faktorem.
Zkuste dnes
Zapojte se do jedné běžné školní nebo mimoškolní povinnosti dítěte.
K zamyšlení
Nesnažím se někdy nahrazovat vztah dárky nebo aktivitami?
Mluvíme o tom, jak je pro otce (a matky) náročné vypořádat se s životní změnou po rozvodu. Vysvětlujeme, proč se by rodiče neměli snažit kompenzovat rozvod zvýšeným počtem aktivit, nákupů nebo uvolněnějším režimem. Zdůrazňujeme, že děti v tomto období potřebují stabilitu a konzistentní denní režim. Doporučujeme, aby oba rodiče trávili s dětmi podobný čas a aby otcové zůstali zapojeni do běžného režimu – školní docházky, povinností a kroužků – protože právě tímto způsobem se upevňuje vztah mezi otcem a dítětem.
Přepis videa
Zároveň je pro spoustu tátů, ale i matek, složité vypořádat se nějakým způsobem s životní změnou po rozvodu. A někteří rodiče, tátové mají tendence to svým dětem zkoušet nějak nahrazovat. Ať už je to formou více aktivit, které předtím s těmi dětmi možná nedělali, ať už je to více nakupování nějakých věcí, dárků a nebo je to povolování v denním režimu. Děti v tomhle období potřebují, aby tam naopak ten režim zůstal pokud možno zachovaný. A ideálně, když se to podaří vykomunikovat mezi rodiči, tak aby táta i máma měli pokud možno podobný čas v tom, jak tráví s dětmi. Respektive, aby to nedopadlo tak, že táta má děti možná jedenkrát za čtrnáct dní na víkend, kdy se snaží s nimi dělat všechno ostatní. Je to vlastně forma hry, forma prázdnin, ale není tam běžný režim. Tátové by i v tomhle období po rozvodu měli být pokud možno co nejvíc zaangažovaní a zapojeni i do obvyklého a běžného režimu dítěte. To znamená školní docházka, školní povinnosti, aktivity, kroužky, protože tím se upevňuje ten vztah.
Jak tátové zvládají čas s dětmi po rozvodu: vyvažování zábavy a odpovědnosti
Děti potřebují s tátou nejen zábavu, ale i běžný život. Právě každodenní situace vytvářejí prostor pro skutečný vztah.
Bezpečí vzniká tam, kde jsou vedle radosti také hranice a odpovědnost.
Co říkají výzkumy?
- Děti prospívají v prostředí, kde jsou pravidla jasná a předvídatelná.
- Kvalitní rodičovský vztah se buduje v každodenních interakcích.
Zkuste dnes
Zajímejte se o školu, kroužky nebo běžné povinnosti dítěte.
K zamyšlení
Jak vypadá naše společná každodennost?
Mluvíme o výzvách, kterým čelí otcové po rozvodu, zejména o tom, jak trávit čas s dětmi. Diskutujeme o tendenci kompenzovat emoční bolest dítěte uvolňováním pravidel a nákupem dárků, což může vést k nejistotě dětí. Vysvětlujeme, proč je důležité udržovat konzistentní přítomnost v každodenním životě dítěte, včetně školních povinností a kroužků, a jak kombinovat zábavu s autoritou, aby děti cítily bezpečí a stabilitu.
Přepis videa
Ještě jedna věc, se kterou tátové někdy po rozvodu mívají trošku potíž. Je kontakt jak rozsah, tak obsah jak trávit s dítětem čas, který jsou spolu. Někteří tátové možná v tom, aby vynahradili dítěti tu ztrátu, mají tendenci mu v něčem ulehčovat, to znamená povolovat, povolovat trošku pravidla, zároveň, kupovat nějaké věci, dárky, aby mu možná vynahradili emoční bolest. Což paradoxně ale potom může vést k tomu, že jsou děti víc bezhraniční, víc nejisté. A zároveň se stává, že někteří tátové se potom dostanou do situace, kdy s dítětem tráví čas jen o víkendu, třeba jednou za 14 dnů. A to potom může vést k tomu, že je to vlastně takový prázdninový režim, takový hodně zábavný režim, kdy se snažíme některé věci s těmi dětmi dohnat, ale zároveň tam chybí povinnosti. A pak to může vést k tomu, že se nám děti paradoxně trošku vzdálí, protože s nimi netrávíme ten čas nad těmi každodenními věcmi, nad těmi povinnostmi. A děti potřebují i toto se svými táty zažívat a prožívat. To znamená zachovat „pevnou autoritativní“ nebo pevnou autoritu v tomto slovasmyslu: můžeme spolu trávit čas i hezky, zábavně, ale zároveň máš i povinnosti, a těch i já chci být součástí. A to je škola, kroužky, nějaké další věci, které souvisí se životem toho dítěte.
E-learning pro rodiče a teenagery
Unikátní bezplatný e-learningový program, který zpracovali naši odborníci na základě dlouholetých praktických zkušeností z (po)rozvodového či (po)rozchodového poradenství.
E-learning pro rodiče v (po)rozvodové/rozchodové situaci
Unikátní bezplatný e‑learningový program, ve kterém najdete témata, která rodiče v této situaci nejčastěji trápí.
E-learning pro teenagery
Bezplatný e-learningový program pro teenagery – to nejdůležitější pro pochopení situace a toho co rozvod / rozchod rodičů obnáší.
O potřebách dětí nejen po rozvodu zjistíte více tady
Když táta chybí
Absence otce v rodině: Dopad na vývoj a sebedůvěru dítěte
Děti potřebují zažívat zájem, podporu a uznání od lidí, kteří jsou pro ně důležití. Pokud otec dlouhodobě chybí, může to ovlivnit jejich pocit jistoty, sebevědomí i vztahy s druhými.
Současně platí, že žádný příběh není ztracený. Důležité vztahy lze budovat i později, pokud jsou založené na respektu a trpělivosti.
Co říkají výzkumy?
- Zapojení otce bývá spojováno s vyšší sebedůvěrou dítěte.
- Stabilní a podporující dospělí mohou významně kompenzovat nepříznivé životní okolnosti.
Zkuste dnes
Zamyslete se, jakým způsobem dítěti vyjadřujete uznání a podporu.
K zamyšlení
Cítí moje dítě, že si všímám jeho snahy, nejen výsledků?
Mluvíme o tom, jak absence otce v rodině ovlivňuje dítě. Vysvětlujeme, že otec by měl být aktivně přítomný již od věku do dvou let, protože jeho nepřítomnost může vést k problémům se sebedůvěrou, nastavováním hranic, pocitem odpovědnosti a iniciativou. Diskutujeme také o tom, jak absence otce ovlivňuje budoucí vztahy dítěte, zatěžuje matku a může způsobit potíže při řešení konfliktních situací.
Přepis videa
Někdy se stane, že v rodině táta není z nějakého důvodu přítomný. Může to být dáno rozchodem, rozvodem a nebo i tím, že ještě pořád máme takové stereotypy, že táta je ten, který se víc stará a zajišťuje finance. A pak někdy dochází k tomu, že dítě může pociťovat absenci táty v rodině. To potom vede k několika ne úplně pozitivním věcem. Jednak to má vliv na sebedůvěru dítěte, pokud táta v té rodině není odmalička. Pokud chcete vědět víc, mimo jiné v nějakém dalším videu stránkách Espediente.cz, najdete i to, že vědecké výzkumy potvrzují, že otec by měl být přítomný už ve věku do dvou let dítěte poměrně velmi aktivně. Takže pokud tam ten táta není, tak to vede k problémům se sebedůvěrou, s nastavováním hranic, s nějakým pocitem odpovědnosti, plněním úkolů, vůbec snahou dítěte se nějak zapojovat a být iniciativní, protože táta by měl být ten, který hodně oceňuje, hodně chválí, hodně dává tu zpětnou vazbu. Ne jenom máma, ale i táta. A pokud ten táta v té rodině nějakým způsobem absentuje, tak to potom může vést k tomu, že dítě má v budoucnu problémy ve vztazích. Nehledě na to, že to potom někdy může znamenat i to, že maminka je přetížená a potřebuje pomoc se svým vyčerpáním a potřebuje občas ulevit. A pokud je na vše matka sama a s dítětem vytvoří pomyslnou koalici, pak je pravděpodobné, že dítě přilne právě k matce. Pak je těžké znovu vytvářet vztah nebo kontakt dítěte s tátou. A poslední věc, pokud tam ten táta chybí, tak dítě potom může mít problémy se zvládáním a řešením konfliktních situací.
Absence otce v životě dítěte: Dopady, adaptace a cesta k obnově vztahu
Ne každé dítě vyrůstá s aktivně přítomným otcem. Přesto může mít kolem sebe další důležité dospělé muže, kteří mu poskytují podporu, zájem a bezpečí.
Pokud se otec do života dítěte vrací, bývá nejdůležitější trpělivost a respekt k tempu dítěte.
Co říkají výzkumy?
- Kvalitní vztah s alespoň jedním stabilním dospělým chrání dítě před mnoha riziky.
- Důvěra se buduje dlouhodobě a nelze ji uspěchat.
Zkuste dnes
Zaměřte se na pravidelnost kontaktu místo velkých gest.
K zamyšlení
Co může dítě potřebovat, aby se vedle mě cítilo bezpečně?
Mluvíme o tom, jak absence otce v životě dítěte může ovlivnit jeho vývoj, pocit bezpečí a sebevědomí. Vysvětlujeme, že děti mají schopnost najít si mužský vzor jinde – u strýce, dědečka nebo učitele – a že matky nemusí přebírat mužskou roli. Diskutujeme také o situacích, kdy se otcové vracejí do života dítěte, a jak je důležité být trpělivý, poskytnout prostor a respektovat tempo dítěte, zejména během puberty, kdy je navázání vztahu nejnáročnější.
Přepis videa
Někdy se bohužel stane, že otec není v životě dítěte přítomný, ať už po nějakou dobu anebo po celý život a pak to může mít negativní dopady na vývoj dítěte ve smyslu toho, jak vnímá jako pocit bezpečí, jak vnímá samo sebe, jak vnímá vůbec nějaké hodnoty. Protože tátové vlastně typicky pro děti fungují v tom, že by měli předat nějakou pevnost, stabilitu, bezpečí, ochranu. A pokud toto od otce není, tak je dobré vědět, že děti mají neskutečnou schopnost si ten vzor, mužský vzor, najít někde jinde, ať už je to strýc, děda, nějaký učitel, trenér nebo hrdina z knih nebo filmů. Prostě kdokoliv. Dále je dobré vědět, že mámy nemusí automaticky přebírat i mužskou roli, protože mámy mají jinou roli v životě dítěte. Nezřídka se stává, že i když je máme snaživá ve dvojroli, otec se do života dítěte po nějakém čase a změnách vrací. A to může být náročné pro všechny. Mimo to, děti, které nemají tátu ve svém životě, mají někdy tendence o to víc zkoušet a testovat okolní svět a nahrazovat právě ten mužský element. A může se to mimo jiné projevovat tak, že ať už synové nebo dcery mají tendenci více riskovat, více zkoušet právě ten okolní svět, protože předtím nezažily stabilitu a bezpečí. Pokud se začne táta vracet do života dítěte ( ať se předtím v jeho životě stalo cokoliv), může to znamenat, že bude těžké ten přerušený nebo křehký vztah navázat. Protože typicky vztah s dítětem budujete během prvních pěti let života a pak už to nikdy nemusí být takové jako na začátku. Takže pokud máte otcové snahu se potom k těm dětem vracet do života v pozdějším věku, tak v pubertě je to možná nejtěžší, protože v tu chvíli už ty děti mají další zájmy, další koníčky, vrstevníky, kteří jsou pro ně v něčem důležitější. Ale může to zafungovat. Jenom je tam potřeba být trpělivý a nechat dítěti prostor a být k dispozici tak, jak to dítě bude potřebovat, „jet tempem dítěte“, netlačit na pilu, nechat dítě, ať si samo řekne, co od vás potřebuje.
O rodičovství, výchově dětí, náročných životních situacích v rodině i partnerství jsme toho pro vás napsali už mnohem víc.
Když otec stojí blízko, dítě stojí pevně
Článek Mileny Mikulkové na našem blogu.
Zajímá vás nějaké další téma? Dejte nám o tom vědět!
Chcete dostávat další tipy pro rodiče?
Přihlaste se k newsletteru. Jednou za čas vám je pošleme.
Newsletter
Aktivity projektu Včas a akorát jsou podpořeny z NDT Rodina, z rozpočtu Jihomoravského kraje a rozpočtů měst/obcí Hodonín, Kyjov, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Velká nad Veličkou a Veselí nad Moravou.
Činnost ESPEDIENTE, z.s. v roce 2026 je dále podpořena z rozpočtu Olomouckého kraje a měst/obcí Blatnice pod Sv. Antonínkem, Břeclav, Jeseník a Uherský Ostroh.
Za podporu děkujeme 🙏💚