Autorka se ve své knize snaží rodiče povzbudit k tomu, aby své rodičovství odlehčili od nároků na dokonalost, perfekcionismus, a přitom pro své děti byly těmi dobrými rodiči. Za zmínku stojí třeba kapitola Když rodí muž, kde poukazuje na to, že v dnešní době je u porodu téměř 50 % mužů a jen zlomek nechce být u této události přítomen. A dočteme se, co muži na porodním sále prožívají, jak vypadá, když ženu skutečně podporují, nebo kdy porod svojí přítomností nebo chováním spíše zpomalují. A za pozornost určitě stojí další text z kapitoly o hranicích, kde autorka provokativně prohlašuje: nemusíme být důslední! Nalistujte si tyto stránky a zjistíte proč. A prozradím jen, že hranice mají být: pevné, nikoli tvrdé; dostatečné, ale ne přehnané; pružné nikoli beztvaré a dohodnuté, ne jenom prosazené. A posledním třešničkou na dortu je kapitola, která mluví o posedlosti bezpečím. Jak zajistit optimální míru bezpečí, ale přitom dítěti umožnit kontakt s námahou a přiměřeným rizikem, k čemu je to dobré a jak se to vše dělá.

Doporučuji tuto knihu rodičům (a snad i prarodičům, aby mladé podpořili).

Milena Mikulková

Autorka v knize nabourává klasické věty, které říkáme dětem. Knížka je vtipná, čtenář se často poznává ve snaze dělat věci v rodičovství jinak a také v častém sklouzávání do frází, které sám slýchával v dětství. Důležitým poselstvím knihy je, že co dětem často říkáme, se stane nahrávkou, kterou si budou nedobrovolně přehrávat v hlavě celý život.

Kniha je zaměřena na vztahy mezi matkami a dcerami – jak se navzájem tyto dvě originální osobnosti navzájem doplňují a ovlivňují. O tom, jak nás tento vztah formuje i s ohledem na naši budoucnost, ale i budoucnost našich dětí. Vztah mezi matkou a dcerou se podprahově odráží v každém kroku dospělé ženy, ve výběru partnera, ale i v tom, jak se staví k výchově vlastních potomků. Může pomoci lépe pochopit kroky našich matek, které nás mohly zranit, nyní nám nabízí náhled na některé situace z minulosti. 

Kniha pro odbornou, ale i laickou veřejnost o tom, jak nenásilnou formou ze svých dětí vychovat šťastné a spokojené jedince, a při této mnohdy náročné cestě zvládnout i období vzdoru, jak se sžít se širší rodinou, a přitom dává rodičům návod na to, jak být ve výchově autentičtí a bezprostřední. Ukazuje názorně, jak snadno se lze odklonit od starých, zaužívaných, metod výchovy k novým, efektivnějším a přirozenějším.