Až dostanete do rukou vysvědčení svého dítěte, chvíli se na něj dívejte a promítněte si, čím vaše dítě v tomto školním roce procházelo, z čeho mělo radost, co ho zaujalo – a co mu to přinášelo a co ho zasáhlo a možná bylo nad jeho síly.

„Je na místě zohlednit několik zcela mimořádných okolností, které v současné době vnímáme, že se odráží na školní úspěšnosti dětí. Vliv opatření v souvislosti s covid-19, kdy zažívaly dlouhotrvající nejistotu, rozpory ve vyjádření autorit, absenci vrstevnického kontaktu a každodenního režimu.“ říká Milena Mikulková z ESPEDIENTE, z.s. a nabízí rodičům další tipy, jak mluvit s dítětem o jeho školní úspěšnosti.

Dopadlo to na výbornou.

Někdy nám ocenění jde samo. To, když jsou odshora dolů jedničky. A přesto je skvělé, když se zeptáte, co dítěti přinášelo radost, co ho zaujalo nejvíc, co by potřebovalo jinak, kolik úsilí ho stály tyto vynikající výsledky. Že jste si všimli, že něco mu šlo hladce a něčemu potřebovalo věnovat více času. A někdy je na místě se ptát, co by pro ně znamenalo, kdyby se na vysvědčení objevila i jiná známka než (samozřejmá) jednička.

Vysvědčení není podle očekávání.

U vysvědčení, které není až tak výstavní, může být rozhovor také zajímavý. Zejména, když víte, že na to vaše dítě má. Jedna ze zakázaných vět je: Jak to, že…??? Vypovídá totiž více o vás než o vašem dítěti. Možná nejste daleko od pravdy, když s povzdechem řeknete… kdyby ses víc snažil/a, mohlo to být lepší… To pravděpodobně mohlo. Když projevíte zájem, zmíníte, co se podařilo, a dodáte odvahu ke změně, jistě to situaci prospěje. Našlo už vaše dítě svůj styl učení? Kdy a co se učí snáze a u čeho se rozčiluje nebo to vzdává? Jaké jsou okolnosti, co aktuálně prožívá, čeho se obává, co na něj doléhá? Čemu uniká a co ho naplňuje?

Odhalit pravé příčiny neúspěchu mohou pomoci nástroje, které vytvořili odborníci

Odborníci z organizace ESPEDIENTE, z.s., vytvořili v rámci projektu Metoda multidisciplinární práce s dítětem ve školním prostřední s přesahem do rodiny několik nástrojů, které mohou pomoci dětem, rodičům i pedagogům. Jedním z nich je online diagnostický nástroj, který identifikuje možné souvislosti, příčiny, rizika i důsledky a co všechno má na (ne)úspěšnost dětí vliv.

Vaše škola se stala místem pro ověřování inovativní metody včasné detekce školní neúspěšnosti žáka, případně ohroženého dítěte. Jak vy jako škola vnímáte školní úspěšnost a neúspěšnost žáka? V jakých oblastech je patrná?

Školní úspěšnost i neúspěšnost se promítá do všech oblastí školní docházky. Úspěšné dítě se ve škole cítí bezpečně a je aktivní i v jiných oblastech mimo výuku. Úspěšné dítě také většinou zná svou hodnotu, umí se pohybovat ve vztazích s druhými a vyhýbá se rizikovému chování. Naopak dlouhodobý neúspěch u dětí může vést k dalším problémům, například s docházkou, k nezájmu o činnosti vyžadující aktivní zapojení, rezignaci na vzdělání jako takové, nespolehlivosti a celkově k rizikovému chování.

Co je dobrým důvodem školy zabývat se včasnou detekcí školní (ne)úspěšnosti žáka?

Hlavním důvodem (jak jsme zmínili v předchozí odpovědi) je především předcházení budoucím problémům. Pokud včas odhalíme důvody neúspěšnosti a pracujeme na jejich eliminaci, v budoucnu nebudeme muset vynakládat tolik času a energie na řešení důsledků vzniklých počáteční neúspěšností. U starších dětí může náhlý projev neúspěšnosti ukázat na možné potíže dítěte v jiných oblastech života, které jsou z hlediska školy neviditelné. Například v rodině, ve vztazích mimo školu, zdraví a podobně. Úspěšné žáky zase můžeme rozvíjet v oblastech, které jim jsou blízké, a tak posilovat jejich individuální a sociální kompetence.

Jak jako učitelé vnímáte nástroj, který v současné době ve vaší škole ověřujete?

Je to pomoc v případech, o nichž jsme věděli, které jsme řešili. Zároveň se odkryly i případy, které jsme zatím moc neviděli. Ty by nám v budoucnu mohly přinést řadu problémů. Skvělé je, že se podchytily dříve, než se školním problémem staly. Zároveň jsou do řešení zapojeni i učitelé, takže jsme stále propojeni s rodinou žáků i všemi externími odborníky, kteří se všem zúčastněným věnují. Díky úvodní diagnostice jsme získali také přesný obrázek tříd i nastavení kolektivů a s tím můžeme dále pracovat. Třídní učitelky velmi ocenily i následnou reflexi ve třídě a vstupy pracovníků Espediente do tříd. Téma práce se třídou se prolínalo celým programem „Naše třída – náš ostrov“ – co je pohoda žáků a co k ní přispívá a co by bylo potřeba změnit.

V čem je podle vás metoda navazující práce multidisciplinárních týmů inovativní?

V mnoha školních zařízeních se využívá práce školního psychologa. Ten však pracuje s jednotlivci, popř. pouze s některými kolektivy, které potřebují jeho pomoc. Espediente nabízí komplexní pomoc více odborníků. Je důležité, aby psychologové konzultovali své poznatky napříč profesemi, tedy i s lidmi zaměřujícími se na oblasti pedagogiky a psychologie. Aby se shodli a dohodli, i s rodiči, na nejlepším postupu či řešení jednotlivých případů. Více hlav více ví.

Jaký je přínos této metody z pohledu školy?

Škola je zapojena do procesu řešení. Není na to sama. Odborníci v multidisciplinárním týmu z různých oborů mohou být oporou a odbornými garanty zapojených učitelů v jejich práci. Jedná se především o oblasti, pro které učitelé nemají patřičné vzdělání a znalosti, ale čím dál častěji se s nimi setkávají a musí se s nimi vypořádat ve prospěch svých žáků. Zkušenosti z multidisciplinárních týmů potom mohou zapojení učitelé využívat k další práci a také je předávat dál kolegům ve škole.

Jak hodnotíte spolupráci s neziskovou organizací Espediente, která vytvořila a ověřuje jak diagnostický nástroj, tak práci multidisciplinárních týmů (inspirovala se modelem setkání okolo dítěte v oblasti zdravotnictví)?

Spolupráce byla velmi dobrá, profesionální a přínosná. Diagnostický nástroj – test – byl srozumitelný a jednoduchý. Následné aktivity pro nás byly také hodně přínosné a jejich realizace nijak zásadně nezasahovala do výuky a rozvrhu. Důležitá je dlouhodobá práce multidisciplinárního týmu, která je sice časově náročnější, ale vidíme díky ní výrazné výsledky. Bohužel jsme se setkali i s rodinami (rodiči), které se do projektu nechtěly zapojit. Myslíme, že je to ke škodě konkrétních dětí a vlastně celých rodin.

Kdybyste měli v pěti slovech vyjádřit podstatu této inovativní metody, jaká slova byste volili? Pomoc, řešení, opora, spolupráce, propojení.

Projekt Multidisciplinární práce s dítětem ve školním prostředí s přesahem do rodiny má za cíl poskytnout možnosti k vytvoření podmínek pro efektivní práci jak učitelům, tak žákům. Vychází z předpokladu, že na školní úspěšnosti se kromě osobnostních charakteristik žáka
podílí i mnoho dalších faktorů. Více o projektu naleznete na www.espediente.cz.

Projekt Metoda multidisciplinární práce s dítětem ve školním prostředí s přesahem do rodiny, registrační číslo: CZ.03. 2. X/0.0/0.0/17_076/0011461 je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.

Rozhovor vedla Mgr. Michaela Váchová, odborná editorka Učitelského měsíčníku.

Rozhovor vedla Mgr. Michaela Váchová, odborná editorka Učitelského měsíčníku.

Mohla byste popsat projekt, o němž mluvím v úvodu? říkejme mu pracovně Dítě ve škole.

Cílem projektu je poskytnout možnosti pro efektivní pracovní podmínky jak učitelů, tak i žáků. Vycházíme z předpokladu, že na školní úspěšnosti se kromě osobnostních charakteristik žáka podílí i další faktory: klima třídy a pozice žáka ve třídě, styl výuky a interakce mezi učitelem a žákem, rodinné zázemí, hodnotový systém rodiny a podpora přípravy do školy a nepochybně i celospolečenský kontext. K tomu využíváme graficky zpracovanou pomůcku – mapu ostrovů.

Projekt Dítě ve škole a pilotní ověřování inovativní metody práce umožnily zmapovat několik důležitých oblastí:

• Prostřednictvím online dotazníkového šetření usilujeme o včasnou detekci podpůrných i rizikových faktorů, které se podílejí na školní úspěšnosti či neúspěšnosti žáka.
• Ověřujeme ještě další úhel pohledu – vrstevnický (prostřednictvím online diagnostiky www.socioklima.eu) –, což zajišťuje mnohostranný pohled na danou problematiku. Zapojeni v pilotní škole jsou žák, učitel, třída a rodič.
• Prostřednictvím spolupráce se školou zkoumáme ochotu rodičů zapojit se do realizace a následných opatření k posílení úspěšnosti jejich dítěte, stejně jako míru, nakolik se chtějí zapojovat.
• Sledujeme a ověřujeme, jaké metody práce jsou jak pro žáky, tak pro rodiče motivující k možným změnám a zvýšení osobní účinnosti či spokojenosti.

Do jaké míry je v tuto chvíli zapojen rodič?

V současné době probíhá realizace následné práce prostřednictvím tzv.  multidisciplinárních týmů. Chci podtrhnout, že multidisciplinarita přístupu spočívá v  tom, že na jednom místě v relativně krátké době lze paralelně a plynule např. podpořit rodiče v posílení jejich rodičovských kompetencí a přístupu ve výchově či pomoci dítěti, aby využilo svůj potenciál, a to i s podporou psychologa, terapeuta, např. prostřednictvím metody Kids Skills. Ve spolupráci se školou a třídními učiteli umíme podpořit zdravé vztahy ve skupině. V odůvodněných případech lze poskytnout speciálněpedagogickou péči při eliminaci výukových obtíží.

Setkala jste se i s rodiči, kteří odmítli spolupracovat, když byl u dítěte
identifikován nějaký problém?

Ano, myslím, že se stejným přístupem se setkávají učitelé napříč všemi stupni škol. Poskytnutí pomoci dítěti v době, kdy se objevují první signály a potenciální problém je v zárodku, představuje pro některé rodiče zbytečnou osobní i časovou zátěž, když přece ještě o nic nejde. Případně se mohou cítit dotčeni, že na jejich dítě působí některé faktory, které zvyšují pravděpodobnost školní neúspěšnosti.

Jaké jsou nejčastější projevy a důvody takové školní neúspěšnosti?

První, co k tématu školní neúspěšnosti obvykle přiřazujeme, jsou neuspokojivé školní výsledky, prospěch. Přesto se i žáci, kteří objektivně dosahují dobrých školních výsledků, mohou potýkat se školní neúspěšností, ať je to ztráta motivace, neuspokojivé sociální začlenění, výchovné problémy, nebo narušené rodinné zázemí – což se nejčastěji projeví ve dvou oblastech: prospěch a chování.

Lze uvést základní faktory, které spokojenost a úspěšnost žáka ovlivňují?

Ano, jedná se určitě o školní výkonnost, tedy zda žák využívá své schopnosti a dovednosti k osobnímu maximu v oblasti vzdělávání. Dále mezi ně patří to, do jaké míry využívá své sociální dovednosti k optimálnímu začlenění ve skupině vrstevníků a v kontaktu s vyučujícími. Třetím faktorem je, do jaké míry může rodinné zázemí přispívat k rozvoji silných stránek dítěte.

Potkáváte se i s dětmi, které, ač se jeví jako tzv. školně úspěšné, mají nějaké jiné problémy, které právě díky projektu odhalíte?

Jak jsem uvedla v odpovědi na jednu z předchozích otázek, školní úspěšnost či neúspěšnost není jen otázkou školních výsledků, prospěchu. Nezřídka se stává, že se dítě jeví jako bezproblémové, spolužáky přijímané, učiteli oblíbené, a v některém aspektu výsledků dotazníku, případně v dalším rozhovoru s rodiči nebo dítětem se  vyjeví možný rizikový faktor.

Jak budou v následné fázi zapojeni učitelé?

V současné době probíhají ve třídách programy za přítomnosti třídních učitelů s využitím motivu celého programu, jímž je námořnická mapa. V ní je stěžejním tématem ostrov s názvem Kamarádi ve třídě. Druhou oblastí je zapojení učitelů do vybraných setkání multidisciplinárních týmů. Představují zde nezbytnou složku přesahu změn do školního fungování žáka.

Jak lze posílit komunikaci mezi rodinou a školou?

Jak napsal jeden ze zapojených rodičů – vše se odvíjí od přístupu a postoje. Jen málokterý rodič chce být shledán jako nedostatečný, chybující, selhávající, i když takový někdy skutečně být může. V rámci našeho projektu stojíme o zpětnou vazbu od rodičů. To, co je pro ně zásadní, je partnerský přístup, přijetí jejich dítěte a respekt vůči nim.

Jak vnímáte roli učitele z pohledu své dvacetileté praxe?

Osobně vnímám učitele jako první diagnostiky. Mají totiž mimořádnou příležitost setkávat se se žáky denně, tváří v tvář, po dlouhé období. Díky tomu mohou vnímat jak jejich progresi a rozvoj, tak i případná oslabení. Projekt s nimi počítá jako s odborníky na výchovu a vzdělávání. Tím, že se jedná o metodu určenou zejména pro žáky prvního stupně, je role učitelů v této životní fázi dětí výjimečná.

Co bylo prvotním nebo největším impulzem pro to, aby projekt vznikl?

Zásadním impulzem bylo setkávání se s dětmi, u nichž došlo k rozvinutí projevů školní neúspěšnosti. Ať už v oblasti školních výsledků, rizikového chování, nebo absence spolupráce rodiny a školy. Cílem včasné detekce je právě zachycení signálů možných potřeb žáka a rozvoj spolupráce mezi školou a rodinou, včetně zapojení žáka.

Kde naleznou učitelé informace o projektu a kdy se do něj budou moci aktivně zapojit?

Informace o projektu učitelé najdou na jeho webových stránkách a v průběhu měsíce května a června proběhnou školení a kulaté stoly, kde pedagogické veřejnosti  představíme výsledky projektu. Využít tuto inovativní metodu multidisciplinární spolupráce při podpoře žáka s přesahem do rodiny budou moci ve vlastní škole v průběhu dalšího školního roku.

Rozhovor vedla Mgr. Michaela Váchová, odborná editorka Učitelského měsíčníku.

Hned na úvod se nemohu vyhnout tématu lockdownu a online výuce. Máte, nejen díky projektu, nějakou zpětnou vazbu, jak toto vše žáci vnímali?

Ano, data už máme dostupná a vyplývá z nich, že dětem chyběl nejen kontakt se spolužáky, ale v mnoha případech i kontakt s učiteli, pravidelný a předvídatelný řád i režim. Některým žákům ale nakopal distanční způsob vyhovoval.

Mohla byste stručně popsat projekt Dítě ve škole?

Cílem projektu je vytvořit a ověřit model včasné detekce seberozvojových potřeb žáka a následné podpory prostřednictvím tzv. multidisciplinárních týmů. Podpora směřuje jak k žákovi, tak k učitelům, rodičům, případně ke školné třídě.

Program je třífázový: nejdříve se mapuje aktuální stav žáka ze tří úhlů. Žák o sobě, třídní učitel o žákovi a rodič o svém dítěti, Poté dostanou příležitost zapojit se do programu podpory i rodiče, a to prostřednictvím setkávání týmu, jehož součástí je učitel a odborník se specializací na podporu v dané oblasti. I proto je oficiální název projektu Metoda multidisciplinární práce s dítětem ve školním prostředí s přesahem do rodiny.

Lze uvést základní faktory, které spokojenost a úspěšnost žáka ovlivňují?

Ano, jedná se o školní výkonnost, tedy zda řád využívá své schopnosti a dovednosti k osobnímu maximu v oblasti vzdělávání. Dále to, do jaké míry využívá své sociální dovednosti k optimálnímu začlenění ve skupině vrstevníků a v kontaktu s vyučujícími. A třetím faktorem, do jaké míry může rodinné zázemí přispět k rozvoji silných stránek dítěte.

Jak vnímáte roli učitele z pohledu Vaší dvacetileté praxe?

Osobně vnímám učitele jako první diagnostiky. Mají totiž mimořádnou příležitost setkávat se s žáky denně, tváří tvář, po dlouhé období. Mají šanci vnímat jak jejich progresi a rozvoj, tak i případná oslabení. Projekt s nimi počítá jako s odborníky na výchovu a vzdělávání. Tím, že se jedná o metodu určenou zejména pro žáky prvního stupně, je role učitelů v této životní fázi dětí výjimečná.

Co bylo prvotním nebo největším impulsem pro to, aby projekt vznikl?

Zásadním impulsem bylo setkávání se s dětmi, u nichž došlo k rozvinutí projevů školní neúspěšnosti. Ať už v oblasti školních výsledků, rizikového chování nebo absence spolupráce rodiny a školy. Cílem včasné detekce je právě zachycení signálů možných potřeb žáka a včasné rozvinutí spolupráce mezi školou a rodinou, včetně zapojení žáka.

Kdy se budou moci učitelé do projektu zapojit a kde o něm nalezneme informace?

Projekt má tři fáze. První je ukončena a byla zaměřena na vývoj diagnostického nástroje, včetně nezbytných dokumentů. Nyní se nacházíme v druhé fázi projektu. V ní je administrován ve třech třídách (3.-5.) diagnostický nástroj. Kromě metodiků jsou zapojeni i třídní učitelé. Bude následovat setkávání multidisciplinárního týmu, který společně s žákem a rodiči vytvoří akční rodičovský plán podpory dítěte. V závěru realizace projektu bude příležitost seznámit pedagogy a odbornou veřejnost jak s nástrojem, tak s následným podpůrným programem. K dispozici by měl být projekt od příštího školního roku. Více informací najdete na www.espediente.cz v sekci školství.