Barbora má 13 let. Před rozvodem rodičů žili všichni společně v malé vesnici v domě, který patří rodičům otce. Po rozvodu se matka Vlasta odstěhovala do garsonky. Otec Honza žije u své přítelkyně Venduly. Když má být týden u otce, může tam být, jen když je otec doma. Pokud je na služební cestě v týdnu, kdy má být u něj, je raději u babičky, protože od bytu nemá klíče.
Poslední dobou je Barbora podrážděná, nespokojená a začala se toulat. Jednou mámě řekla, že teď vlastně není doma nikde, protože u táty ji jeho přítelkyně nechce, a její dcera je naštvaná, že se s ní musí dělit o svůj pokoj. V bytě s mámou nemá soukromí. Jejich původní byt u babičky je prázdný, ale Barbora vnímá, že tam jej její “doma”.
Pro práci s Bárou jsme zvolili techniku Doma je když…
Zde jsou její výroky:
Doma je, když…
- když mám od toho místa svoje klíče.
- když si mohu pustit hudbu a nemusím se ptát.
- když se se mnou baví a není trapné ticho, když někam vejdu.
- když si vezmu z ledničky nějakou věc a není na ní nálepka se jménem někoho a dodatek “Nebrat!”.
- když si mohu bez pocitu viny lehnout na gauč v obýváku bez strachu, že někomu překážím.
- když se s taťkou smějeme a on se za to nestydí (takový je jenom u babičky).
- když tam mám svoje věci pořád a nemusím je sbalit, když na týden odcházím k mámě.
- když se na mně těší, že zase přijdu.
- když není trapné ticho.
- když je můj zubní kartáček v koupelně pořád, i když tam nejsem; to stejné přezůvky v předsíni.
- když mi neříkají, že “takto se tady přece chovat nesmím” – protože se cítím jak návštěva – a ještě nevítaná.
- když můžu hrát na klavír a nemusím se bát, že někoho ruším.
- když se bojím jít na záchod, že to budou hloupě komentovat (na velkou radši chodím ve škole).
- když si tam můžu přivést kamarádky a můžeme být normální (co to je? Hluční 😉).
- když tam mám svůj koutek a mamka mi to pořád nesklízí do krabice.
- když se na mně usmívají a jsou rádi, že tam jsem.
- když si tam nemusím na nic hrát a prostě jenom být.
Bára se ve svých třinácti letech cítila bez zázemí. Zapojila se do další práce s rodiči a tento výčet jim dala přečíst. Otec i matka vnímali, že jejich Bára potřebuje jejich vzájemnou podporu a domluvili si pravidla. To první, co se změnilo, bylo, že Bára dostala od otce klíče od bytu a u mámy v koupelně dokonce část skříňky jenom na své věci.
Zkuste sami, zkuste zapojit vaše děti, partnera, možná se dozvíte zajímavé informace. Přeji vám, ať je u vás doma dobře.
Autorka článku: Mgr. Milena Mikulková
Článek vznikl díky podpoře projektu Jistota v nejistotě aneb ztráty beze ztrát z dotačního programu Rodina Ministerstva práce a sociálních věcí, Olomouckého kraje, Jihomoravského kraje, města Břeclav, Kyjov, Jeseník, Uherského Brodu a Veselí nad Moravou.
