Tato slova na vás vykouknou při zadání hesla patchwork do internetového vyhledávače. To, co mne zaujalo, byla další velmi výstižná slova pro přiblížení našeho tématu:

Od začátku výroby tkaní se lidstvo snažilo tento drahocenný materiál zužitkovat dalšími způsoby, tedy i výrobou nových výrobků „záplatováním“.

Dovolím si přiblížit podstatu posešívaných rodin tím, že si vypůjčím jednotlivé prvky patchworku.

1. Drahocenný materiál

Člověk je „drahocenný materiál“. Ať už se jedná o děti či o dospělé. Po prožitém trápení chtějí znovu být spokojeni a podaří-li se, aby znovu byli milovaní, žádaní, dochází jejich lidství k naplnění. 

Někdy se stává, že pochybujeme o sobě nebo o tom druhém. Ale jako lidské bytosti toužíme po tom, být pro někoho konkrétního důležití.

2. Malé kousky

Pokud jste někdy zkoušeli vytvářet patchworkovou technikou nějaké dílo, určitě víte, jak náročné je sladit ty rozdílné kousky designově, snad i rozměrově, materiálově. Zrovna tak je důležité připustit a být trpělivý ve vytváření a budování vztahů mezi novými partnery, mezi novým partnerem a dětmi toho druhého, někdy je potřeba dokonce i pracovat na vztahu se svými dětmi. To okřídlené „moje, tvoje, naše“ poukazuje na složitost vztahů uvnitř posešívané rodiny a mimo to i vně této rodiny – s druhým rodičem dětí či s širší rodinou.

3. Sešívání

Nejde o to jen jednotlivé dílky naskládat vedle sebe. Právě vztahy, ty pomyslné sociální švy představují mravenčí práci na sžívání, na nastavování pravidel fungování, na vymezení kompetencí, na uhájení vlastního místa, nejen konkrétního v domácnosti rodiny, ale i výsostného a privátního vztahu mezi rodičem a vlastním dítětem, mezi rodičem a přijatým dítětem (toho druhého), mezi dětmi navzájem, mezi bývalými partnery, mezi rodičem a novým partnerem rodiče. Patchwork totiž znamená, že se vše důkladně propojí, posešívá bez rušivých závad a nepřesností.

4. Vícevrstevný výrobek

Lícová část patchworku obvykle vypadá kouzelně, zaujme na první pohled. Rubová strana už tak vzhledná není. I v životě posešívaných rodin se jen málokdy dostaneme „pod povrch“. Někdy jednotliví členové rodiny nesdělují, co prožívají, po potřebují a co jim chybí. Jindy v běhu času ani není čas zabývat se tím, jak jim je. Přizpůsobovat se režimu dětí z jedné rodiny, z druhé rodiny, teď v rámci společné rodiny, sladit priority, hodnoty, výchovný přístup, rozdělení povinností, zajistit finančně povinnosti vůči několika stranám – asi si umíte představit, že to není nic jednoduchého. A to ani nemluvíme o vztazích mezi bývalými a současnými partnery, širší rodinou. Někdy je dobře, že rub není vidět…

5. Nové dílo

Kdysi víceméně zbytkové kousky látky našli nové využití. Díky trpělivosti, kreativitě, zručnosti a zájmu se podařilo vytvořit něco nového. Něco, co znovu má svoji hodnotu, někdy přidanou hodnotu o prožitou zkušenost. A i lidský rodinný patchwork má jednu touhu: aby znovu doma bylo dobře.

Autorka článku: Mgr. Milena Mikulková

Článek vznikl díky podpoře projektu Doplněné rodiny aneb rozšířený rodičovský tým z dotačního programu Rodina Ministerstva práce a sociálních věcí.

Mnozí z rozvádějících/rozcházejících se rodičů, kteří v poslední době u místně příslušných soudů řeší, jak a kdo bude pečovat o společné potomky, se setkalo s tím, že jim jako nejvhodnější varianta předkládána střídavá péče, neboli střídavka. Tento postoj podporují i četné nálezy Ústavního soudu, které mají pro soudy nižší instance metodickou a doporučující podstatu. 

Co si pod pojmem střídavka představit v praxi

Střídavá péče je v ideálním případě rovnoměrné rozvržení povinností a péče o děti po rozchodu rodičů, kdy už rodina nesdílí společnou domácnost. Tuto péči si rodiče mohou rozdělit v různých intervalech, které mohou být několikadenní, což je vhodné zejména u malých dětí, týdenní a někdy i dvoutýdenní či měsíční. Vše záleží na dohodě rodičů a hlavně na tom, jaké potřeby má jejich dítě nebo děti. Pokud je dětí v rodině více, je více než vhodné brát v potaz, že každý ze sourozenců situaci vnímá a prožívá zcela odlišným a jedinečným způsobem. Právě tato skutečnost – zohledňovat jedinečnost každého dítěte, za nějž je rozhodováno – by měla být pro soud určující. 

Střídavka s sebou nese řadu velkých i malých otazníků, které mohou rodiče přivádět do stavu nepříčetnosti… Například rozhodnutí, kde budou mít děti trvalé bydliště? Kdo bude platit poplatky? Jak se budou hradit kroužky? A rovnátka, proboha, rovnátka…? Může to vypadat jako drobnost, ale pro rodiče, kteří prochází rozchodem a řeší svá vnitřní emoční zranění, jsou tyto „drobnosti“ důvodem pro rozpoutání další zákopové války. Pro dobře fungující (nejen) střídavou péči je tedy naprosto zásadní, aby měli rodiče dobře opracovaný rozchod po emoční stránce. 

Střídavá péče vs. Ústavní soud

Ústavní soud vydává své nálezy na základě soudních rozhodnutí, kde došlo k opakovanému porušení práv zúčastněných, nejčastěji navrhovatele podávajícího stížnost. Málokdy ale dokáže zcela zohlednit specifika jednotlivých případů, jelikož vychází z teoretické základny práva. Z tohoto důvodu předsouvá formu střídavé péče před ostatní možnosti s odůvodněním, že tato varianta co nejvíce umožňuje rovnoměrné rozložení péče o děti mezi rodiče. A to i s ohledem na budování citových vazeb mezi dětmi a rodiči, s čímž by se dalo souhlasit. 

Jedním z takových metodických doporučení je, že střídavá péče by neměla být jako možnost vyloučena ani v případech, kdy je argumentováno vzdáleností mezi bydlišti rodičů. V tomto směru však v praxi můžeme narazit na několik překážek, které velmi podstatně ztíží péči o dítě. Jde např. o školská zařízení, lékaři, volnočasové aktivity… U předškolních dětí jsou tyto aspekty méně závažné, ale s nástupem do první třídy nabývají na významu. Nejen že jde o novou životní etapu dítěte, které je (mimo jiné) pedagogy vedeno k dodržování pravidel školy, ale je nezbytné zvážit např. únavu dítěte z cestování do a ze školy, nebo třeba i variantu, kdy má dítě v každém ze svých domovů jinou školu a tedy i jiný přístup a jiná pravidla. To samé platí i v případě, kdy dítě navštěvuje dva totožně zaměřené kroužky v odlišných lokalitách. Podobných situací se posléze objeví několik a jediný, kdo takového rozdělení neprofituje, je dítě. Z jeho života se tak trochu stane “měřený trénink”. 

Jsou to především dospělí, kdo by se měl přizpůsobit situaci

Střídavka sama o sobě není špatným modelem. Měli by to však být především rodiče, kteří se budou přizpůsobovat nové životní etapě. To oni mají – na rozdíl od svých dětí – dostatek schopností a zkušeností. 

Proto je pro každé dítě vhodné, aby jeho rodiče přemýšlející nad střídavkou, měli co nejlépe a nejpodrobněji propracovaný systém péče a praktických postupů. Tak aby dítě, už tak vystavené enormnímu stresu a nepohodě, nenutili pod tlakem vyhovět potřebám rodiče. 

Od srpna 2022 mají všechny prvoinstanční soudy povinnost vycházet při posuzování ze skutečnosti, že oba rodiče mají právo se na péči a výchově dítěte podílet stejnou měrou, což odpovídá právu dítěte na péči obou rodičů. Pokud je dítě svěřeno do péče pouze jednoho z nich, musí být nezletilému umožněn styk s druhým rodičem v takovém rozsahu, aby docházelo k co největšímu naplňování zásady rovné rodičovské péče. 

K upřesnění čl. periodika E-Právo Povinnost obecných soudů při posuzování kritérií střídavé péče. 

Autorka článku: Bc. Adéla Kneslová

Článek vznikl díky podpoře projektu Jistota v nejistotě aneb ztráty beze ztrát z dotačního programu Rodina Ministerstva práce a sociálních věcí, Olomouckého kraje, Jihomoravského kraje, města Břeclav, Kyjov, Jeseník, Uherského Brodu a Veselí nad Moravou.

Ať už to za okny venku vypadá jakkoliv, jedno je jisté – léto se nezadržitelně blíží. Asi každý si ze svého
dětství vzpomíná na školní letní prázdniny, které měly nepopsatelnou atmosféru, a některé zážitky se
nám nesmazatelně vryly do paměti. Stejně tak bychom chtěli připravit nezapomenutelné léto pro
naše děti.

Avšak ouha, komplikace na sebe nenechávají dlouho čekat, neboť jsou spojeny s druhým rodičem, se
kterým jsme se rozešli. Každý žijeme své životy, a máme rozlišné představy o tom, jak strávíme letní
dovolenou s dětmi, kdo se o děti postará, když my budeme muset být během školního volna
v zaměstnání apod. V tomto případě by bylo více než žádoucí, abychom se řídili heslem „Kdo je
připraven, není ohrožen!“, a na letní prázdniny se jako rodiče připravili již dopředu.

V nejideálnějším případě třeba společným setkáním někde na příjemném místě, a úplně nejlépe s dětmi. Společně
bychom naplánovali, který z rodičů chce vycestovat a v jakých termínech s dětmi mimo hranice státu,
zahrnuly by se všechny tábory a pobyty u prarodičů či jiných příbuzných a známých, dle zvyklostí dětí.
Důležité je ovšem nezapomenout zahrnout i dny na oddech mezi jednotlivými pobyty, aby prázdniny
nebyly pro všechny závodem v chytání bobříků stresu z cestování. A hlavně, abychom si mohli trochu
oddechnout a dovolit si nespěchat. Zajít si třeba do letního kina, opékat špekáčky u ohniště, spát pod
širákem a pozorovat perseidy, jít na procházku v podvečer apod. My i naše děti jistě oceníme
uvolnění režimu, a letní atmosféru.

Ptejte se dětí

Nezapomínejme na to, že i při plánování je dobré zapojit dítě do našich rozhovorů, jednak se bude cítit důležitě, a navíc se můžeme dozvědět, že daleko raději tráví čas s rodiči třeba na chatě, kde jsou opravdu spolu než v 5 hvězdičkovém hotelu, kde je sice super zábava, ale ve skutečnosti se s námi vidí jen u jídla, a rozhodně jej nebaví návštěvy v nákupních
střediscích.

plánujte dopředu

Pokud není z nějakého důvodu možné se jako rodiče společně sejít, zvolme alespoň písemnou
komunikaci, a sdělme si vzájemně své plány. Nikdo z nás přeci nechce řešit před odjezdem na
dovolenou předběžné opatření na styk s našimi dětmi jen proto, že jsme si dostatečně nevyjasnili,
jak budou prázdniny vypadat. Nejen že máme léto zkažené my, ale především naše děti, kterým jsme,
paradoxně, připravili nezapomenutelný zážitek, jen s trochu jiným emočním nábojem, než jsme
původně zamýšleli. A tady už se dostáváme do přestřelky, kterou známe např. z filmu Sedm
statečných. Kdy jako rodiče stojíme každý na protější straně ulice, tasíme kolty, nabité argumenty a
neochvějnou odvahou protivníka odklidit z cesty. Míříme a pálíme, ať už my, nebo naši právní
zástupci… termín odjezdu se blíží, a naše palba je čím dál hustější, kulky v podobě ostrých slov a vět
létají vzduchem, někdy nás zasáhnou, ale vždycky to „koupí“ naše dítě, které nám v tomto okamžiku
sekunduje. Když ze zásobníku vylétne poslední střela, a najde svůj cíl, jsme na prahu vyčerpání,
znechucení, unavení a naštvaní. Padáme vysílením, a naše dítě také, spolu s námi, je vyčerpáno. A tak místo radostných okamžiků s rodiči prožívá trapné situace, kdy si musí vybírat, nebo dělat něco, co
nechce, jen proto, že mu to přikazuje soud, protože rodiče dali přednost silovému řešení před tím,
aby si vše dostatečně dopředu probrali a vyjasnili si očekávání a své možnosti. Bang, bang,
bang…tímto byla rozmetána představa o pohodovém létě pro všechny.

KDYŽ KOMUNIKACE VÁZNE

Jsou ale i jiné možnosti, jak předejít výše uvedeným situacím. Pokud víme, že nám s druhým rodičem
nejde moc domlouvání se, není nic proti ničemu, abychom oslovili odborné pracoviště, kde nám bude
poskytnuta podpora pro to, abychom se mohli všichni dohodnout na podobě prázdnin tak, abychom
místo westernových akčních scén zažívali pohodu.

Autorka článku: Bc. Adéla Kneslová

Co máte v Espediente z.s. na starosti?

S klienty přímo do kontaktu nepřicházím – jsem v zázemí organizace. Mou náplní práce je od téměř všeho trošku. Komunikace s odborníky v organizaci, kterým zajišťuji potřebné zázemí pro jejich plynulou práci. Jsem pomocná ruka a také ta, u které se na konci měsíce scházejí výkazy práce a další potřebné dokumenty k projektům, které realizujeme.

Jaká je Vaše kvalifikace? 

Vystudovala jsem management na VŠB-TUO. Systematicky pracovat jsem začala již ve 2. ročníku na vysoké škole. Od té doby jsem vystřídala oblasti vzdělávání, call centrum, dopravu a logistiku a také to nejlepší – být maminkou. Zaměření naší neziskové organizace je pro mě zcela nová oblast, avšak zkušenosti z dřívější i současné doby mi pomáhají přinést to, co je pro mou pozici nezbytné – být efektivní a pružná v řešení situaci :). Jsem ráda, když věci fungují, a to ve všech oblastech.

Co vás naplňuje na svém povolání? 

Je to nesmírně různorodá činnost, která má však vyšší cíl, a to se mi líbí. Současně velmi oceňuji velkou časovou a místní flexibilitu, a to nejen v dnešním bláznivém světě. Práce v neziskovém sektoru mi zase otevřela dveře k dalším oblastem práce a k lidem.

Kdo jste? Jaké máte záliby? Co rodina?

Jednoduchá a přitom složitá otázka 🙂 Jsem manželka, máma, kamarádka, bláznivá holka, která v každé volné chvíli šije a vymýšlí aktivity pro své děti. Jsem ta, která má ráda překvapení, ale na změny si musím zvykat delší dobu. Jsem ta, která má ráda dobré lidi kolem sebe a také ta, která ráda potěšuje okolí drobnostmi. Jsou to přátelé, jejich rodiny, společný čas, příroda – to vše tvoří krásný obrázek každého dne.

Jaké hodnoty jsou pro vás důležité?

Zásadní je pro mě rodina a vše, co obsahuje – ať je to vztah mezi partnery, rodiči, tak vztah k dětem. Je to vztah naplnění pochopením, láskou, dobrodružstvím a špetkou nepředvídatelnosti. Žiju tím, čemu a komu věřím – nesnáším přetvářku, lež, klam.