Existuje škola, kde se dá naučit to nejdůležitější pro (spokojený) život?
Kdo takovou školu znáte, dejte vědět! Ač jsme po ní pátrali, nevyšlo to. Setkali jsme se ve školním prostředí s termínem klíčové kompetence, což nabízelo aspoň malou naději, že jdeme správným směrem.
Co si pod tímto termínem představit? Co jsou klíčové kompetence, kterými by měl být do života vybaven už absolvent základní školy?
Obvykle se potkáme s termínem funkční gramotnost (umět číst, psát počítat), počítačová (využívat technologie), finanční (umět hospodařit, plánovat a minimalizovat finanční rizika) a mediální gramotnost (rozlišovat důvěryhodnost a potřebnost informací).
Pro názornost jsme zvolili přehled životních dovedností jako puzzle. Proč puzzle?
Pokud jste někdy puzzle skládali, určitě jste zjistili, že každý dílek má své místo a pokud chybí, pak je obraz neúplný. Anebo pokud zaměníte některé dílky, pak obraz nedává smysl a vzniká paskvil. Obdobně to lze vnímat i v oblasti životních dovedností. Například můžeme být zdatní v komunikačních dovednostech, ale pokud nám chybí morální, vztahová nebo emoční gramotnost, pak veškeré úsilí má jen pramalý efekt.
Dovednosti pro (spokojený) život
Dovednosti pro život představují soubor těchto základních kompetencí: vytvářet důvěrný vztah, umět komunikovat, dokázat se rozhodovat a řešit problémy; dělat si radost zdravým způsobem a umět se těšit ze života, zvládat svoji odlišnost (a jedinečnost), umět být sám a umět i být s druhými, zvládat sebeobsluhu a být soběstačný, umět se vymezit, umět pracovat i odpočívat a přijímat nedokonalost svoji i druhých. Není toho málo, že?
Dovolíme si však rozšířit jmenované oblasti ještě o další a ty se hlásí o slovo zejména v zátěžových situacích. Z mnoha obtížných životních situací jsme náš výběr zúžili na rozpad rodiny. Některé z již získaných dovedností můžeme transformovat do nové životní situace, jiné se potřebujeme učit.
O jaké dovednosti, kompetence neboli gramotnosti jde? Vztahová, emoční, morální, krizová, režimová, komunikační, praktická, seberegulační a seberozvojová gramotnost.
Pojďme se na ně podívat zblízka.
Vztahová gramotnost
Vztahová gramotnost je soubor dovedností a schopností, které nám umožňují navazovat, udržovat i ukončovat vztahy. Patří sem vztah k sobě, vztah k druhým – jednotlivcům i skupině. Možná to zní nepatřičně, ale za vztahovou gramotnost pokládáme i dovednost vytvářet vztah k živým tvorům (co třeba takový domácí mazlíček?), k věcem (proč bychom si jinak uchovávali některé věci z dětství, památku předávanou z generace na generaci) i k místům (těm, které pro nás mají až magický význam).
Vztahová gramotnost vychází ze sebepoznání, sebepřijetí, sebeúcty. Uschopňuje nás žít v souladu sami se sebou a s druhými. Vztahová gramotnost je potřeba jak v partnerských a rodinných vztazích, ve vrstevnických i mezigeneračních, přátelských i formálních, sousedských i pracovních vztazích. Vztahová gramotnost obsahuje zájem, respekt, péči, zvládání změn, akceptaci odlišnosti, jistou míru blízkosti i distance, přijetí i vymezení se, ale také schopnost připoutání a odpoutání. A v každé oblasti vyžaduje speciální směs těchto ingrediencí.
Možná stojí za zváženou, jaký příklad vztahové gramotnosti zažívají děti ve svých rodinách.
Jak o vztah pečují a jak dopadá vztah bez péče. Jakými proměnami prochází vztah jejich rodičů. Co říkají a co dělají. Jaký vytváří obraz o sobě, o druhém a jejich vzájemném vztahu. O rodině a rolích jednotlivých členů. Čím se rodiče ve vztahu zraňují a jakým způsobem se znovu léči. Co dělají, když chtějí znovu a znovu obnovovat vztah, který jim za to stojí, jak vypadá proces odpuštění.
Vztahová gramotnost v porozvodové situaci skládá reparát. Jak toho, kdo byl nejblíž, propustit? Jak se vypořádat se zradou, křivdou, odmítnutím, odcizením a znehodnocením? Vztahová gramotnost počítá i s tím, že někdy je potřeba říct DOST! a v pudu sebezáchovy nezdravý vztah ukončit.
Emoční gramotnost
Emoce vznikají, když si vykládáme různé vnitřní a vnější podněty vlastním způsobem. Každý z nás si vysvětluje podněty na základě vnitřních myšlenek, přesvědčení a očekávání o světě. Výsledkem jsou reflexní pocity, které vytvářejí finální zážitek, na jejichž vlně se nese reakce. Například kontakt se sousedy je pro mne krajně nepříjemný, mám z nich strach a od toho se bude odvíjet i moje chování, například budu se jim snažit vyhýbat. Jinak se chovám, pokud s nimi vycházím dobře a jsem přátelé. Emoce jsou tedy klíčové pro naše chování a komunikaci, někdy nám život zpříjemňují a jindy třeba i komplikují.
Emoční gramotnost je klíčovou dovedností, která nám umožňuje lépe porozumět a efektivněji pracovat s emocemi. V prvé řadě si je dovolit – emoce jsou přirozenou lidskou výbavou a reakcí na podněty.
Existuje několik základních emocí, hovoří se o radosti, smutku, hněvu, strachu, překvapení a znechucení z nichž se odvíjí a různě mixují další. Pokud si je dovolíme, pak se učíme je pojmenovat, pak projevit a následně kultivovat. Porozumět těm svým není snadné, ještě náročnější je své emoce regulovat a kultivovat.
K emoční gramotnosti patří i empatie, což je schopnost vcítit se do druhých. Přispívá k porozumění i respektu v komunikaci.
Rozchod partnerů, manželů, rozpad rodiny je doprovázen celou paletou emocí. Je obrovský rozdíl mezi kultivací emocí (dovolit si je, pojmenovat, projevit, kultivovat) a jejich popřením (nedovolím si je, nepojmenuji, neprojevím, pouze kultivuji chování) . Dokonce se pracuje s termínem emocionální rozvod, kdy se v jednotlivých fázích zvýrazňuje uvolňování emocí a ty mají svůj význam. A tento proces se netýká jen dospělých, ale i dětí. Jde o proces truchlení nad ztrátou, kdy nebývá přítomen jenom smutek (něco bylo pro mne důležité, zpomaluje mne a vtahuje do sebe), ale i hněv (zlobí mne, že se něco nepodařilo a potřebuji se odpoutat, ale zároveň mne hněv aktivizuje), ale i strach (protože blízká i vzdálená budoucnost může přinášet nejistotu). Není ojedinělé, že proces truchlení poskytuje i pocit úlevy a radosti, protože se otevírá naděje na řešení, tzv. otevřená budoucnost.
Morální gramotnost
Možná to zní divně, ale morální gramotnost je prazákladem mnoha dalších kompetencí. Vytváříme si individuální systém hodnot, na základě kterých vnímáme podněty, dáváme jim vlastní významy a důležitost. Z morální gramotnosti vyplývá i pocit zodpovědnosti za sebe, vůči druhým i vůči společnosti jako celku.
V morálce stojí na miskách vah dobro a zlo a schopnost jejich rozlišování. Odráží se ve spolehlivosti, poctivosti, čestnosti, v dodržování závazku, plnění povinnosti a vyhýbání se nemorálnímu jednání. Morální gramotnost se prakticky projeví v pravdivosti, ve slušnosti, v respektu a v úctě, v dodržování pravidel a v postojích.
V situaci, kdy se rozpadá vztah, se někdy stává, že se partneři uchýlí k chování, které jako by postrádalo morální zábrany. Přitom jejich běžný život nenaznačuje, že by jim morálka nic neříkala. Ba naopak, bojují za pravdu, zaštiťují se morálními aspekty v rozhodování, v zachování toho nejlepšího pro jejich dítě. Jen někdy neuhlídají důsledky zákeřných strategií, smyšlených polopravd, účelových vyjádření.
Pokud se v tom morálním balastu rozvodové situace ocitnou děti, pak nedostatek morální gramotnosti rodičů na ně může mít devastující účinek. Nejen že nerozumí proměně vztahu mezi rodiči, ale jsou mnohdy zaskočeni úporností jejich obviňování, osočování, znevažování a zastrašování. Jsou zmatené, že rodiče, kteří k němu bytostně patří, se kdysi milovali a nyní nenávidí. Setkáváme se s tím, že v situaci, kdy se rodiče rozcházejí, si děti často přejí jediné – aby rodiče na sebe byli slušní.
Morální gramotnost jde ruku v ruce s emoční a seberegulační gramotností. Nepopírá prožívání silných emocí, nezakazuje cítit zradu a zklamání, ani nesnižuje dopady tzv. morální kocoviny. Morální gramotnost naopak rozlišuje jakým způsobem a kde lze své prožívání zklamání ventilovat.
Krizová gramotnost
Když se ocitneme v krizi, spouští se obranné a sebezáchovné mechanismy. Těžko říct, zda se jako laici můžeme na krize a jejich zvládání důkladně připravit. V mnoha oborech se pracuje s krizovými scénáři, při neštěstích se ke slovu dostávají speciálně vyškolení krizoví interventi, zasedá štáb krizového managementu. Jenže v běžném životě se cítíme zaskočeni, nepřipraveni, ochromeni.
Co tedy znamená krizová gramotnost? A kdy a jak se jí učíme? Obvykle se ji učíme v tzv. těžkých chvílích, v zátěžových situacích, kdy nám samotným nebo někomu v okolí hrozí nějaké nebezpečí.
Krizová gramotnost je schopnost zvládat krizové situace. Souvisí se schopností předvídat možná rizika, umět se rozhodovat pod tlakem, ve stresu a v nepříznivých podmínkách. Vychází z určité míry osobní odolnosti, emoční stability podpořené odvahou. V krizových situacích se vyplatí trpělivost, jistá míra nevzrušivosti (emoční distance), schopnost pružně reagovat na nastalou situaci a rozhodnost.
Pokud se stále zabýváme situací rozchodu či rozvodu, rozpadu rodiny, pak se nejčastěji krizová gramotnost projeví při komplikovaném předávání dítěte, při odmítání kontaktu dítěte s druhým rodičem, při vyhroceném konfliktu rodičů a dalších osob za přítomnosti dítěte, při (sebe)destruktivním chování dítěte nebo druhého rodiče. Tehdy se mobilizují veškeré síly ke zvládnutí situace. Ke krizové gramotnosti patří i schopnost přivolat pomoc, když naše vlastní síly a možnosti jsou vyčerpané nebo odhadneme, že nebudou stačit.
Někdy se stává, že děti mají tyto krizové dovednosti v pohotovosti díky narušenému rodinnému zázemí a jsou vycvičené k rychlým reakcím. Na jednu stranu je to chvályhodné, na druhou stranu jsou připraveny o důvěru v druhé a bezpečný svět. Bývají trvale ve střehu, nedovolí si druhým důvěřovat a jsou přesvědčeni o tom, že je všechno na nich a o bezpečí sebe či jiných se musí postarat ony.
Krizová gramotnost se naplno projeví v případech ohrožování dětí nebo při domácím násilí. Objevuje-li se tato situace opakovaně, pak je nutné mít připravený krizový plán – jak a čím přivolat pomoc, kam a jak se dostat do bezpečí, co si vzít s sebou (případně kde mít připravené pro případ nouze nezbytné věci). Podstatou krizové gramotnosti je zajistit bezpečí, případně zastavit ohrožení.
Režimová gramotnost
Součástí běžného života je režim, organizace času a činností. Režimová gramotnost znamená schopnost naplánovat a dodržovat denní aktivity, využívat čas pro práci/činnost a pro odpočinek. Znamená rovněž schopnost odhadnout časovou náročnost aktivit a tomu přizpůsobovat načasování.
Mimo to režimová či organizační gramotnost předpokládá skloubení se seberegulační dovedností. Umět seřadit priority, třídit záležitosti podle naléhavosti a důležitosti. Režimová gramotnost se projeví v péči rodičů, kdy jsou schopni nastavit dítěti, případně s dítětem pravidelný a opakující se režim dne, týdne, kdy se tyto činnosti ritualizují a neodebírají příliš mnoho energie přemýšlením co teď a co potom.
Organizační gramotnost se promítá i do zvládání chodu domácnosti, zajištění pořádku ve věcech, v předvídatelnosti rytmu dne a týdne. Režimová gramotnost zahrnuje jak péči o vlastní prostor a osobní věci, tak v přiměřené míře i zapojení v péči o společný prostor. Režimová gramotnost se v tomto případě projevuje v nastavení a udržování systému ve věcech, ve školní přípravě, v pracovních postupech, např. při úklidu, při péči o domácí zvířata. Osvědčuje se zapojení dětí od nejútlejšího věku do péče o osobní i společný prostor a věci přiměřeně věku a předvídatelně (nejlépe domluvit se předem na pravidelných povinnostech i na „volných“ dnech, kdy povinnosti může odmítnout – obojí přispívá k dovednosti plánovat čas a organizovat si činnost i schopnost vymezit se).
Režimová gramotnost přispívá k předvídatelnosti jak pro dítě, tak pro dospělé a předvídatelnost s sebou přináší pocit bezpečí. V situaci rozvodu rodičů je pro dítě úlevné, pokud je v domácnostech obou rodičů zachován přibližně stejný režim dne, týdne, víkendu. Kdy se dodržují sjednaná základní pravidla péče podle potřeb dítěte (spánkový režim, stravovací režim, hygiena, vyváženost v režimu plnění povinností a oddychu) a také v rituálech, které souvisí se zvyklostmi (společné stolování, večerní rituály, slavnostní rituály atd.)
Obvykle se po rozvodu podílí na péči o dítě oba rodiče, byť v různé míře a rozsahu. Je vhodné a pro dítě i úlevné, pokud rodiče znají jeho potřeby, povinnosti, zvyky, požadavky a společně najdou formu jejich naplňování. Přispívá to ke snazší adaptaci dítěte na přechody mezi dvěma domácnostmi, posiluje pocit sounáležitosti a přetrvávajícího propojení obou prostředí. V neposlední řadě dítě může zažívat oboustranný zájem a souhru v péči obou rodičů. To však nebrání tomu, aby každý z rodičů přispěl i v rámci režimových dovedností svým specifickým přístupem.
Komunikační gramotnost
Komunikační gramotnost obsahuje celou paletu dovedností, které přispívají ke vzájemnému propojování lidí. Znamená schopnost vyjádřit se, vyslechnout, naslouchat, rozlišovat účel a načasování komunikace, schopnost přizpůsobovat obsah a formu sdělení podle situace, zacílení či úrovně komunikačního partnera (jinak hovoříme s dvouletým dítětem, jinak s adolescentem, schopnost vyjádřit nesouhlas, schopnost vysvětlovat, vyjednávat a zároveň dovednost konstruktivního řešení protichůdných názorů, schopnost ptát se, ale i schopnost mlčet.
Komunikační gramotnost představuje i celou šíři neverbálních projevů a forem komunikace – kam patří oční kontakt, dotek, sdílení přítomnosti, společná činnost nebo jen tiché bezeslovné soucítění.
Komunikační gramotnost se opírá o postojovou složku. Jinak probíhá komunikace založená na respektu, jinak na despektu a opovržení. Jinak volíme slova v pokynech, jinak při sdílení. Schopnost rozlišovat účel a zacílení patří do komunikační gramotnosti.
Že i v rozvodové situaci mají slova obrovskou moc není třeba připomínat. Ne nadarmo se říká, že i slovem se dá zranit. Hádky, křik, vyčítání, obviňování, výhružky, znevažování, ale i ignorování – to všechno jsou ukázky komunikační negramotnosti.
Ať chceme nebo nechceme, děti se zcela nezáměrně učí komunikačním dovednostem, které jim představují jejich rodiče. Potřebují, aby slova a emoční ladění byla v souladu – kongruentní. Stojí o slova, která potvrzují zájem o ně, jejich hodnotu a nabízí naději. Děti jsou znejistěné, pokud slyší milá slova a přitom vnímají nepřátelské emoční naladění.
V (po)rozvodové situaci má komunikační gramotnost opodstatněné místo. Schopnost vyjednávat, schopnost naslouchat, schopnost vyjádřit se, vymezit se ale i konstruktivně hledat řešení je podstatou fungujícího rodičovského týmu, sdíleného rodičovství. Ke komunikační gramotnosti patří i kreativita v hledání forem a prostředků, jak potřebné sdělit. Co dělat, když se nedaří kontakt a komunikace tváří v tvář, jakou formu nebo jaké technické zajištění zvolit, aby došlo k předání potřebných informací. Jak regulovat přiměřenost obsahu a rozsahu, aby dotyčný nebyl zaplavený slovy a měl šanci dozvědět se podstatné. Jak naslouchat a porozumět.
Komunikační gramotnost přispívá k sebeúctě i k respektujícímu přístupu k druhým.
Praktická gramotnost
Praktická gramotnost je opět souborem dovedností, které uschopňují člověka fungovat. To znamená zvládat postarat se o sebe (sebeobsluha) i o jiné (péče), zajistit bydlení, postarat se o živobytí, poradit si s chodem domácnosti i s případnými poruchami.
Do praktické gramotnosti je možné včlenit i finanční gramotnost, to znamená umět hospodařit s financemi, mít přehled o povinných platbách a plnit je, znát své finanční možnosti a předcházet dluhovým pastím. U dětí se finanční gramotnost podporuje kapesným a hospodařením s přiměřenou částkou „vlastních“ financí. Bezesporu sem patří i zdravotní gramotnost, která zahrnuje péči o mnoho vrstev zdraví – fyzické i psychické (vlastní i dětí). Praktická gramotnost vybavuje člověka i dovedností vyřídit si potřebné záležitosti na úřadech, případně vyhledat podporu a definovat požadavky.
Praktická gramotnost se rozvíjí při zapojování do činnosti přiměřeně věku. Je součástí výchovy. Může to začínat sesbíráním kostek do jedné krabice, kdy dítě tuto činnost provádím opakovaně – pak ví kde je krabice, co do ní patří a kam jin umístit a postupně lze rozšiřovat podněty, rozsah a složitost.
V situaci, kdy dojde k rozdělení domácností, dochází obvykle k přerozdělení kompetencí. V obou domácnostech mají jak rodiče, tak děti šanci projevit své praktické dovednosti – ovšem pokud jim to rodiče umožní nebo vytvoří podmínky. Nejde o to děti přetížit povinnostmi, ale přispět k jejich samostatnosti, vybavit je dovednostmi, které budou potřebovat. Chceme být braní vážně a být vnímaní jako schopní a právě praktická gramotnost k tomuto přispívá. Je lepší dětem srozumitelně objasnit k čemu jejich zapojení vede, k čemu přispívá a co je vaším motivem (i povinností).
Seberegulační gramotnost
K seberegulační gramotnosti dozráváme. V raném dětství jsme obvykle regulováni zvenčí pečujícími osobami, ale postupně si osvojujeme dovednosti seberegulace zpočátku založené na pocitu libosti a nelibosti. Vrůstáme do přiměřené svobody a tomu odpovídající odpovědnosti.
Seberegulační gramotnost velmi úzce souvisí snad se všemi předchozími složkami dovedností pro život. Seberegulační gramotnost vychází ze sebepoznání, ze znalosti prostředí, požadavků a norem. Čím jsme starší, tím méně máme v oblibě vnější regulaci či usměrňování. Zejména dospívající to dávají velmi výrazně najevo. Seberegulace souvisí s akceptací limitů – co si mohu a chci dovolit a co ne, co je vhodné a co ne, co je potřebné a co ne.
Seberegulační kompetence se snoubí se vztahovou, emoční i režimovou gramotností a představuje úroveň životní zralosti. Je pravdou, že v krizových situacích je velmi obtížné dát průchod seberegulačním dovednostem. Ale především ty rozhodují o tom, zda dojde k vyostření nepříznivé situace, konfliktu nebo spíše ke zmírnění a zklidnění. Seberegulační gramotnost se promítá do vztahových záležitostí a výchovy, do morální, pracovní i organizační gramotnosti. Prostě seberegulace signalizuje jistou míru sebeuvědomění, zodpovědnosti a zvnitřněných principů.
Opět překlápíme tuto oblast gramotnosti do (po)rozvodové situace. Kdy je potřeba projevit seberegulační gramotnost? V situaci, kdy chceme hledat smírné řešení rozpadu vztahu, kdy dopřáváme dítěti zažívat dobrý vztah s oběma rodiči (i když nám samotným se vztah narušil), kdy při předávání dítěte vidíme jedinečnou možnost tomu druhému sdělit, co je vlastně zač, když jsme s dítětem o samotě a máme potřebu ho přesvědčit, že právě my jsme tím lepším rodičem a mělo by si k lásce vybrat právě a pouze nás.
Seberegulační gramotnost se nás však dotýká i tehdy, když máme nově trávit čas bez dítěte, které je u druhého rodiče, když jsme ztratili kontrolu nad tím, jak se o nás mluví v druhé domácnosti, když pochybujeme o tom, zda druhý rodič má vůbec právo na vztah s naším, resp. mým dítětem. Seberegulační gramotnost přispívá k tomu, jak řeším své emoční propady, jakou míru útěchy hledám ve svých závislostech atd.
Seberegulační gramotnost není výsledkem pouhého projevu silné vůle „já to vydržím“, ale spíše propojením „umím – mohu – chci“.
Seberozvojová gramotnost
Položme si otázku – kdy končíme s učením? Kdy jsme dosáhli životní gramotnosti v plné šíři? Myslíme si, že učení je trvalou součástí našeho život a v každé etapě se něco učíme, ať už je to s viditelným úsilím a dopadem, tak něco neviditelné. Někdy prostě „rosteme dovnitř“
Seberozvojová gramotnost představuje schopnost sebepoznání, sebereflexe a seberozvoje. Jako malí jsme to měli v sobě zcela přirozeně a hltali podněty plnými doušky. Poznávali sebe, svět okolo nás i druhé lidi. V některých následná školní docházka seberozvoj paradoxně utlumila. Věřím však, že seberozvoj není možné zastavit. Jen se možná zaměřuje na jiné oblasti, jiné formy nebo zcela jiné cíle.
V případě, že dojde k rozpadu partnerského vztahu, k rozvodu či rozchodu, rozpadu rodiny – otevírá se obrovský prostor k učení se novým dovednostem, k přezkoumání vlastních postojů, k transformaci nefunkčních přístupů a strategií.
V předchozích dílech jsme se snažili nabídnout náhled na oblasti seberozvoje v nové životní situaci, kdy potřebujeme jak my dospělí, tak děti fungovat v nových podmínkách. V seberozvojové gramotnosti se dostává místo kreativitě, houževnatosti, cílevědomosti, ale také k pokoře a uznání limitů.
Dovednosti pro život mohou přispět k tomu, abyste svůj příběh zvládali v dobách dobrých i těch horších s vědomím, že spokojenost a štěstí není cílem, ale průvodním jevem toho, co prožíváme a zvládáme.
Playlist Dovednosti pro život
Osm videí o gramotnostech, které tvoří a formují náš spokojený život.
Osvětová kampaň Dovednosti pro život byla realizována v rámci projektu Včas a akorát 2024 díky podpoře Ministerstva práce a sociálních věcí z dotačního programu Rodina, Jihomoravského kraje a města Hodonína.
Za podporu děkujeme 🙏💚
