“Moje životní hodnota? Určitě rodina,” odpovídá mladá žena, maminka dvou dětí, která si stěžuje na to, že v práci tráví už několikátý týden denně skoro dvanáct hodin. Podniká a je sama sobě tím nejpřísnějším šéfem.
“Ptáte se, co je mojí životní hodnotou? Asi jako u všech – především zdraví. Bez zdraví není nic.” To je odpověď statného čtyřicátníka, který sedá nedočkavě na svoji naleštěnou motorku. Po startu se jeho motorka postaví na zadní a v mžiku už mizí závratnou rychlostí v nedohlednu.
“Přemýšlím, co je moje životní hodnota. Zdraví mi už neslouží, rodina na mne nemá čas a já tady v domovince čekám na svůj konec. No… už asi vím, co je moje současná největší životní hodnota – smíření, čistý stůl, odpuštění, vděčnost, klid. Nevím, jestli jsou to hodnoty nebo na co se ptáte, ale tak to teď mám.”
Ráda si hraju se slovy. Měřím je, vážím, zaměňuji a pak mne zajímá, co z toho vyjde. Tak třeba: vnímáte rozdíl mezi účelem a smyslem? Tak například – co děti v dnešní době; je účelné je mít? Však asi sami víte, jak je to nákladné, vyčerpávající, bez jistého zhodnocení investovaného času, energie, financí či bezesných nocí! Ale asi bez uzardění jedním dechem přitakáte, že mít je – má hluboký smysl. Nebo je nějaký rozdíl mezi cenou a hodnotou? Tak třeba přiblížím tento rozdíl tím, že právě držím v rukou přáníčko od mého syna ke Dni matek, když byl ve třetí třídě. Je ušmudlané, s pravopisnou chybou, a jeho pořizovací cena je cca 0,10 Kč.
A hodnota? Tu asi vyjadřuje skutečnost, že toto nepatrné dílko patří mezi mé poklady, které si uchovávám víc jak 50 let.
Myslíte, že je rozdíl v obsahu slov hodnoty a priority? Dlouho mi to splývalo, až do doby, než jsem začala chápat, že tím základním rozlišením je časová a osobní investice. Že hodnotu mohu mít jako přání, jako nesplnitelný cíl, ale neumím, nejsem schopen nebo dokonce ani ochoten té nejdůležitější investice – sebe a svého času.
Mohu mít rodinu jako nejvyšší hodnotu na pomyslném žebříčku životní důležitosti, ale pokud se domov stane pouze místem pro přespání a své děti známe pouze se zavřenýma očima, může být rodina hodnotou (proklamovanou a snad i vážně myšlenou), ale rozhodně není prioritou.
Zabýváme-li se ve své praxi rodinami v (po)rozvodové situaci, pak se nutně setkáváme s hodnotami a prioritami. A velmi, velmi často i se záměnou těchto pojmů. Jak vypadá nejlepší zájem dítěte je-li hodnotou bez priority? Prioritou bez hodnoty? Anebo dokonce v záměně nejlepší zájem dítěte za vlastní zájem?
V tomto newsletteru, ale i v těch dalších chceme mít na paměti ladění hodnot a priorit. Chceme hledat a nabízet možnosti, jak žít život v souladu se svými hodnotami. A navíc, jak a čím je nasytit, aby byly pravdivými prioritami.
Zůstaňte nám věrni, protože životní spokojenost je nejen naší hodnotou, ale i prioritou.
