S Adélou Kneslovou se obvykle v Espediente z.s. seznámíte nejdříve. Vyslechne Vás a pak se domluvíte, na čem začneme společně pracovat. Adéla vede i několik našich akreditovaných kurzů pro odborníky, při kterých využívá své bohaté praxe s prací s rodinami.
Co vás naplňuje na svém povolání? Proč se mu věnujete?
Vnímám jako poslání pomáhat a podporovat rodiče a děti, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci tak, aby všichni zúčastnění mohli bez obav vyjádřit své emoce a dojít naplnění vlastních potřeb. Zaměřuji se na práci s rodinami, jelikož z rodiny pochází vše, co nás ovlivňuje i v dospělém životě.
Jaké hodnoty jsou pro vás důležité?
Vnímám jako důležité, aby byla každá lidská bytost respektována a přijímána taková, jaká je. Snažím se, aby se z mého života nevytratila obyčejná lidskost a vlídnost. Rovněž si myslím, že je dobré znát vlastní hranice, a tyto nepřekračovat, a to ani v rodinném životě.
Čemu se v Espediente z.s. věnujete?
V organizaci s klienty komunikuji jako první. Probereme společně, co je trápí, a jak mohou přispět k řešení své situace, pokusíme se společně stanovit cíl spolupráce a domluvíme se na dalších krocích. Komunikuji i s dalšími spolupracujícími organizacemi a vedu akreditované kurzy pro další odborníky.
Jaká je Vaše kvalifikace?
Vystudovala jsem sociální práci a sociální pedagogiku, orientuji se i v oblasti víry v Boha. V sociální oblasti pracuji od roku 2009. Mám zkušenosti z mnoha odvětví sociální práce. Snažím se o objektivní, nehodnotící a přijímající přístup ke klientům, abychom společně vytvořili atmosféru důvěry nutnou pro efektivní spolupráci.
Kdo jste? Jaké máte záliby?
Ve volném čase se věnuji turistice, ideálně v oblasti Beskyd a Javorníků, nepohrdnu ani památkami. Ráda vařím a čtu zajímavé knihy. Se svým psem si užíváme krás přírody a setkávání s přáteli.
Jak by mohli klienti docílit toho, aby jejich rodina byla šťastná?
Respektovat jeden druhého a přijímat se takoví, jací jsme. Hodně spolu mluvit a trávit spolu čas. Na svou rodinu jste odborníkem vy, ne vaše matka, kamarádi či facebooková skupina!
Můžete, prosím, sdílet nějaký příběh ze své praxe?
V minulosti jsem měla možnost spolupracovat s rodinou, kde byli rodiče zprvu neschopni se dohodnout na tom, jak se bude po rozvodu odvíjet péče o jejich dvě děti. Jedno z nich dokonce nebylo biologickým potomkem otce. Po několika setkáních a podrobném rozboru situace se rodiče dohodli na společné péči, jelikož bydleli pár ulic od sebe. Tato forma péče funguje dodnes.
Máte nějaké osobní poselství?
Pamatujme na to, že jsme zodpovědní za svoje chování a poneseme i jeho důsledky, a proto se chovejme nejen k ostatním, ale i k sobě s náležitou úctou.
