Nakousla jsem v předchozích úvahách na téma sytí a hladoví ve vztazích, případně neviditelnost v partnerství s tím, že se jedná o oblast, která se v našich životech pravděpodobně vyskytuje zcela běžně. Někdy si s partnerem nerozumíme, zažíváme „těžké časy“ a nastavíme vztahovou dietu – omezíme příjem (vzájemné laskavosti) a zvýšíme výdej (obvykle do organizačně technických záležitostí rodiny, péče o děti, práce nebo jiných důležitých kontaktů).
Diety a hladovky ve vztahu
Kdo někdy držel dietu, asi zná, že se mu hlavou honí stále jedna a tatáž myšlenka: kdy už ta dieta skončí? Kdy už zase bude možné normálně jíst? Sytit se? Obdobně to funguje ve vztazích. Čekáme na „něco zázračného“, co má udělat ten druhý, co má rozpustit to divné ticho, dusno, vztahovou hladovku. Pro některé jsou tyto epizody vítaným zpestřením života, protože usmiřování stojí za to!!! A zase si dovolím paralelu z diet – nedostaví se náhodou jojo efekt? Že se naše nedorozumění ještě zvětší, odcizení prohloubí a návraty k sobě jsou těžší a těžší?
Pokud chcete pracovat na zdravém partnerství, zapomeňte na „vztahové diety“, ale péči o vztah berte jako životní styl. Co můžete dělat, aby nedošlo k hladovění? K neviditelnosti? K náhradnímu sycení skrze péči dětí?
Jak na "zdravé" partnerství
- Připusťte a vezměte vážně fakt, že o vztah je potřeba pečovat. Průběžně, každodenně, skrze maličkosti.
- Každodenní maličkosti znamenají víc než jednorázové zahlcení. Jedná se o příjemné oslovení, úsměv, zastavení se, všimnutí si spíše toho pozitivního na druhém, vynalézavý a tvořivý přístup k projevení náklonnosti vůči partnerovi – SMS, vzkaz na polštáři, zrcadle, v kapse aj., čas pro dva – kdy děti jsou svědky, že máma se o tátu opírá a u něj odpočívá, že táta dá mámě hlavu do klína a spokojeně oddychuje, že se oba laskavě dotýkají a děti vnímají tu lehkost a sou-radost.
Na druhou stranu, že v nedorozumění, konfliktu a nesouladu jsou schopni zachovat respekt a úctu, neodpojují se, ale přitom se zdrží nadávek, ponižování, urážek, vydírání nebo dokonce „bolestivých“ doteků. Děti se tím učí, že konflikty jsou přirozenou součástí života, ale co je důležitější, je že existuje způsob, jak konflikt vyřešit, jak vypadá způsob řešení konfliktů, jak vypadá obnovení blízkosti mezi důležitými lidmi, jak se dělá „odpuštění“ a co znamená smíření. - I přes rodičovské povinnosti děti potřebují vidět, že rodiče jsou partneři, že to oni tvoří koalici, která společně rozhoduje, sdílí své radosti i obtíže, že společně plánují, že se vzájemně podporují a posilují. (Mnoho klientů právě v tomto bodu vnímá příčinu nesouladu v partnerství – „nikdy se mě nezastal“, „co jsem zakázala, on povolil“, „raději se radila se svojí matkou, kamarádkou… než se mnou“, „vždycky mě postavil/a před hotovou věc“, „všechno si domlouval/a s dětmi a já jako bych tam ani nebyl/a“ – vnímáte ten proces zneviditelňování? Začíná to drobnostmi a končí pocitem zbytečnosti, neviditelnosti.)
- Pokud máte předcházet náhradnímu sycení ze strany dětí, vpusťte do péče o děti i partnera, partnerku. Můžete si rozdělit role, můžete se doplňovat nebo dokonce zaskakovat – ale právě tím, že se zapojujete oba, dáváte najevo – jsme v tom spolu! Kolikrát slýchávám – „na všechno jsem byla sama“ a hned vzápětí z druhé strany povzdech „ať jsem udělal, co jsem udělal, vždycky to bylo špatně“! Je víc než pravděpodobné, že každý do partnerství přináší vlastní vzorce fungování v partnerství, v rodičovství, které zažil v původní rodině, u svých rodičů a sladit to vše ve dvou v nové jednotce dá zabrat. A to nezmiňuji hlubší příčiny „jiného“ nebo „narušeného“ fungování způsobené zjednodušeně řečeno „bolavým dětstvím“, které je vhodné řešit s odborníkem.
- Přes veškeré časové nároky, které obvykle přináší zaměstnání, finanční zajištění, chod rodiny, péče o děti a další povinnosti, péče o partnerství potřebuje také nějaké časové dotace – protože soustředěný čas je často jediným ukazatelem skutečné hodnoty, kterou člověku, věci nebo procesu věnujeme. Co třeba 10 minut denně – 1 hodinu týdně, jeden den za čtvrtletí, jeden víkend za rok – jen vy dva, jako partneři, jako přátelé, jako milenci, jako parťáci. Vztahy bez péče totiž chřadnou!
- Učte se a dovolte si rozvíjet své dovednosti pro partnerství. Jsem upřímně zklamaná, že se sexuální výchova zaměřila na jednu maličkou výseč – bezpečný sex – přitom daleko významnější je právě výchova k partnerství, budování a posilování partnerských dovedností. Může se stát, že vaše předchozí zkušenosti přispěly k větší ostražitosti, k pochybnostem, ke „vztahové lenosti“ nebo dokonce k upřednostnění samostatnosti. Ale uvažujeme-li v rovině prevence, pak realizace uvedených maličkostí může přispět k rozvinutí dovedností pro partnerství – pro spokojenější život v partnerství, pro průběžné sycení sebe, druhého i vašeho vztahu.
V dalším pokračování se zaměříme na situaci, kdy už děti (z lásky) převzaly roli sytičů svých rodičů. Co s tím? Jak šetrně převzít svoji partnerskou roli? Jak dětem vrátit jejich bezstarostné dětství a osvobodit je od péče o spokojenost dospělých?
