Mnozí z rozvádějících/rozcházejících se rodičů, kteří v poslední době u místně příslušných soudů řeší, jak a kdo bude pečovat o společné potomky, se setkalo s tím, že jim jako nejvhodnější varianta předkládána střídavá péče, neboli střídavka. Tento postoj podporují i četné nálezy Ústavního soudu, které mají pro soudy nižší instance metodickou a doporučující podstatu.
Co si pod pojmem střídavka představit v praxi
Střídavá péče je v ideálním případě rovnoměrné rozvržení povinností a péče o děti po rozchodu rodičů, kdy už rodina nesdílí společnou domácnost. Tuto péči si rodiče mohou rozdělit v různých intervalech, které mohou být několikadenní, což je vhodné zejména u malých dětí, týdenní a někdy i dvoutýdenní či měsíční. Vše záleží na dohodě rodičů a hlavně na tom, jaké potřeby má jejich dítě nebo děti. Pokud je dětí v rodině více, je více než vhodné brát v potaz, že každý ze sourozenců situaci vnímá a prožívá zcela odlišným a jedinečným způsobem. Právě tato skutečnost – zohledňovat jedinečnost každého dítěte, za nějž je rozhodováno – by měla být pro soud určující.
Střídavka s sebou nese řadu velkých i malých otazníků, které mohou rodiče přivádět do stavu nepříčetnosti… Například rozhodnutí, kde budou mít děti trvalé bydliště? Kdo bude platit poplatky? Jak se budou hradit kroužky? A rovnátka, proboha, rovnátka…? Může to vypadat jako drobnost, ale pro rodiče, kteří prochází rozchodem a řeší svá vnitřní emoční zranění, jsou tyto „drobnosti“ důvodem pro rozpoutání další zákopové války. Pro dobře fungující (nejen) střídavou péči je tedy naprosto zásadní, aby měli rodiče dobře opracovaný rozchod po emoční stránce.
Střídavá péče vs. Ústavní soud
Ústavní soud vydává své nálezy na základě soudních rozhodnutí, kde došlo k opakovanému porušení práv zúčastněných, nejčastěji navrhovatele podávajícího stížnost. Málokdy ale dokáže zcela zohlednit specifika jednotlivých případů, jelikož vychází z teoretické základny práva. Z tohoto důvodu předsouvá formu střídavé péče před ostatní možnosti s odůvodněním, že tato varianta co nejvíce umožňuje rovnoměrné rozložení péče o děti mezi rodiče. A to i s ohledem na budování citových vazeb mezi dětmi a rodiči, s čímž by se dalo souhlasit.
Jedním z takových metodických doporučení je, že střídavá péče by neměla být jako možnost vyloučena ani v případech, kdy je argumentováno vzdáleností mezi bydlišti rodičů. V tomto směru však v praxi můžeme narazit na několik překážek, které velmi podstatně ztíží péči o dítě. Jde např. o školská zařízení, lékaři, volnočasové aktivity… U předškolních dětí jsou tyto aspekty méně závažné, ale s nástupem do první třídy nabývají na významu. Nejen že jde o novou životní etapu dítěte, které je (mimo jiné) pedagogy vedeno k dodržování pravidel školy, ale je nezbytné zvážit např. únavu dítěte z cestování do a ze školy, nebo třeba i variantu, kdy má dítě v každém ze svých domovů jinou školu a tedy i jiný přístup a jiná pravidla. To samé platí i v případě, kdy dítě navštěvuje dva totožně zaměřené kroužky v odlišných lokalitách. Podobných situací se posléze objeví několik a jediný, kdo takového rozdělení neprofituje, je dítě. Z jeho života se tak trochu stane “měřený trénink”.
Jsou to především dospělí, kdo by se měl přizpůsobit situaci
Střídavka sama o sobě není špatným modelem. Měli by to však být především rodiče, kteří se budou přizpůsobovat nové životní etapě. To oni mají – na rozdíl od svých dětí – dostatek schopností a zkušeností.
Proto je pro každé dítě vhodné, aby jeho rodiče přemýšlející nad střídavkou, měli co nejlépe a nejpodrobněji propracovaný systém péče a praktických postupů. Tak aby dítě, už tak vystavené enormnímu stresu a nepohodě, nenutili pod tlakem vyhovět potřebám rodiče.
Od srpna 2022 mají všechny prvoinstanční soudy povinnost vycházet při posuzování ze skutečnosti, že oba rodiče mají právo se na péči a výchově dítěte podílet stejnou měrou, což odpovídá právu dítěte na péči obou rodičů. Pokud je dítě svěřeno do péče pouze jednoho z nich, musí být nezletilému umožněn styk s druhým rodičem v takovém rozsahu, aby docházelo k co největšímu naplňování zásady rovné rodičovské péče.
K upřesnění čl. periodika E-Právo Povinnost obecných soudů při posuzování kritérií střídavé péče.
Autorka článku: Bc. Adéla Kneslová
Článek vznikl díky podpoře projektu Jistota v nejistotě aneb ztráty beze ztrát z dotačního programu Rodina Ministerstva práce a sociálních věcí, Olomouckého kraje, Jihomoravského kraje, města Břeclav, Kyjov, Jeseník, Uherského Brodu a Veselí nad Moravou.
