Teens, to jsou pro mě lidi ve věku plus mínus dvanáct až devatenáct. Holky a kluci, puberťačky, puberťáci, dospívající. Ve své psychologické praxi se věnuji jim a jejich rodičům, takže o nich leccos vím.
A pokud slovo bilancování bereme jako takové zhodnocení, tak věk teens je věkem, kdy se zúročí a vyhodnotí to, co se odehrávalo předtím. Jak jsme vychovávali a vychovali, co se odehrávalo, jak jsme komunikovali, pracovali s emocemi a hranicemi. Jak se nám dařilo udržovat rovnováhu mezi pevností a vřelostí.
Často od odborníků slyšíme, že vychováváme do puberty a pak už jen budujeme vztah. Což by mohlo někoho, kdo prožívá doma s dítětem dramata, vést k absolutní rezignaci. Pravdou je, že v tomto období toho ještě můžeme mnoho dobrého udělat. A taky mnoho pokazit.
Ve své praxi silně vidím tu důležitost, tu poslední šanci, kdy máme vliv. Ano, až odejdou z domu a my jim budeme hlídat vnoučata, tak budeme taky k užitku a můžeme budovat a opravovat vztah. Ale teď, teď je náš vliv mnohem větší.
Ne, už nás neposlouchají na slovo, je to s nimi složitější, emoce, hormony, identita, zmatek, chaos, škola, kamarádi. Zároveň, ještě nás slyší a je dobré, když o sobě dáváme vědět. Jak nejlíp to umíme a, když to neumíme, tak se to stále můžeme učit.
Co můžeme udělat dobrého?
Bez tebe by to, má milá, můj milý, nešlo
Umožnit, aby mé dítě mělo uspokojeno potřeby, zejména potřebu vztahu a sounáležitosti. Je dobré, když už si je dosycuje i jinde, když má svou skupinu a jiné lidi, co ho mají rádi. Zároveň rodina je stále důležitá. Prioritně dávám důraz na potřebu „spolupodílím se“. To znamená, že teens by měli v rodině zažívat ten pocit „beze mne by to nešlo, kdybych já tu nebyl, tak zde není legrace, zalité květiny, mamka nemá s kým poslouchat muziku a taťka s kým vařit. Pokud mohu doporučit něco extra posilovat, je to tento pocit, dosycení této potřeby. Obzvlášť u teens, co mají nevhodné chování a stále slyší opak. Stále slyší „když tu nejsi, je tu klid, kdyby nebylo tebe, nehádali bychom se“. Pokud dítě nemá naplněnou potřebu „beze mne by to nešlo“, tak volí náhradní cíl, a to je POMSTA. Začne se mstít a zraňovat tak, že to bolí.
Pracovat na komunikaci
Nejsnadnější mi vždy přijde začít měnit komunikaci. To je něco, co se velmi rychle naučíme a co nese okamžité výsledky. Umět komunikovat to, co se daří, všímat si toho, opravdu být empatická a naslouchající bez rad, jen s respektem, jasně a stručně já-výrokem nastavovat hranice a vyjadřovat bez faulů, co se nám nelíbí. Vyhýbat se nálepkování a chvále, nastavovat růstové myšlení, nebagatelizovat emoce, ale přijímat je. To vše můžeme tím, že lehce změníme komunikaci, dokázat. A opravdu to má rychlé výsledky.
A taky třeba
Ve svém materiálu 5 hacků pro rodiče teens píši o emocích, respektu, vztahu, ocenění a hranicích. To jsou pro mě další témata, která mohou hezky vést ke zlepšení života nás i našich teens.
Nedaří se?
Neberme si vše za vinu
Ne za všechno opravdu nemůžete vy. K vašim dětem přichází mnoho podnětů. Znám rodiny, kde je vše dobře a dobré, a přesto se tam teenagerovi nedaří dobře. Znám rodiny, kde nefunguje nic a vyrostl tam zdravý člověk. U dětí to není prostě přesně z bodu A do bodu B. občas se to zamotá. A tím, že se budete obviňovat, stejně ničemu nepomůžete. Takže vzít zodpovědnost, vliv a důvěru a pracovat s těmito třemi kvalitami. Za co nesu zodpovědnost, co mohu ovlivnit, jak důvěřuji sobě a svému dospívajícímu dítěti. Pokud cítíte velkou bezmoc, tak s touto emocí pracujte a ošetřete sami sebe. Protože – vy musíte být v pořádku. A až máte jakž takž zpracováno, tak se znovu podívejte, zda ještě něco nemůžete ovlivnit. Protože cesta z bezmoci ven je najít svůj vliv.
Závěrem se zastavím u dvou situací, kdy teens mají rozvedené rodiče, případně žijí ve střídavé péči.
Střídavá péče
Děje se. Co se v ní děje s dětmi? Pokud si rodiče rozumí a v každé domácnosti má dítě naplněnou potřebu „beze mě by to nešlo“, tak to může být v pořádku. Častěji to v pořádku není a děti mi třeba na písek (technika, se kterou pracuji) staví obrázek jedné rodiny a druhé rodiny. A já se ptám: „Kde jsi ty?“ A oni: „Aha.“ A postaví se doprostřed. Tak, že vlastně nepatří ani do jedné rodiny. To moc nevypadá na „beze mě by to nešlo“, že? A je jasné, že neovlivníte to, jak to má dítě u partnera, zvlášť, když si s ním, s ní nerozumíte. Stoprocentně můžete ovlivnit to, jak to má dítě u vás.
Neslibovat
Druhý častý moment je, že jeden z rodičů, když jde dítě k tomu druhému, a třeba se mu tolik nechce, tak slibuje. „U táty to bude dobré.“ „Máma tě má ráda a bude se ti věnovat.“ To, prosím, nedělejte. Neslibujte to, co nemůžete vy sami splnit. Protože to u táty dobré být nemusí a máma se věnovat nebude. A pak jste vy ti, co lhali a vy, na kterých si dítě vybije vztek. Doporučuji věty: „Moc si přeji, aby to bylo dobré. Moc ti přeji, aby to bylo dobré.“ A dovolte dítěti projevovat jeho emoce, ať je může pustit. Nemusíte vysvětlovat, obhajovat toho druhého, stačí jen vyslechnout a být s dítětem v jeho těžších chvílích.
Tolik pár střípků, pár vhledů do života teens z mé praxe. Přeji vám, ať se vám daří budovat sounáležitost a máte se ve vašich rodinách rádi.
Mgr. Monika Čuhelová
Autorka článku
Expertka na duševní zdraví teens a jejich rodičů
www.monikacuhelova.cz
