„Dominiku, už se určitě těšíš na prázdniny, že?“ s neskrývanou radostí se ptá paní Nováková svého mladého souseda. A jeho odpověď? „Hmmmm, ani ne…“ řekl bez zájmu Dominik a raději přidal do kroku, aby svou odpověď nemusel vysvětlovat.
Všichni se těší. Opravdu?
Co to, že se Dominik a mnoho dalších dětí netěší na prázdniny? Zeptejme se některých z nich.
Jakub, 6. třída: „Už od května se naši hádají ohledně dovolené. Táta mi slíbil, že pojedeme spolu na deset dní do Rakouska na kola, rafty – prostě jen já a on, trošku adrenalin, trošku pohoda, ale hlavně tak, jak chceme my. Ještě minulý týden jsem se hrozně těšil. Teď už ne. Slyšel jsem, jak máma tátovi vyčítá, že si mě kupuje dovolenou, na kterou ona nemá. A jestli si myslí, že těch deset dnů není pro mě nějak moc. A pak jen zasyčela: ‚Mně říkal, že se ti bojí říct, že s tebou nikam nepojede!‘“
Jiný příběh slyším z úst třináctileté Markéty: „Markéto, jaký máš plán na prázdniny?“ Markéta se ani nenamáhá zvednout hlavu od displeje telefonu a vysype: „Já žádný plán nemám, protože mi prázdniny naplánovala matka a otec. Prvních 14 dnů s mámou, pak týden u babičky, pak tři týdny na táboře, pak dva týdny s tátou. Jo, a ještě jeden týden bych měla být u druhé babičky, od táty, ale tam to moc nemusím. A pak už je zase týden před začátkem školy. Paráda, ne?“
Ale devítiletá Miriam nabízí i poněkud odlišný pohled na trávení prázdnin. „Můj táta bydlí daleko a přes školní rok s ním moc nejsem. Ale zato jsem u něho celé prázdniny. Moje malá sestra Emička se na mě taky těší a jsem ráda, že se takto máma s tátou domluvili. Mám to takto už od první třídy a je to bezva.“
Co jsou to prázdniny?
Napadlo mě podívat se do slovníku. Co jsou prázdniny? Ve wikipedii je psáno, že souvislé téměř dvouměsíční letní prázdniny lze vystopovat už od roku 1787. Důvodem však nebylo dopřát dětem odpočinek, ale umožnit jim, aby pomáhaly rodičům na poli.
Jiný slovník nabízí význam slova prázdniny. Může znamenat osvobození od povinností, vyprázdnění, přerušení, vypnutí či odříznutí.
Bylo by skvělé, kdybychom dětem toto „osvobození“ dopřáli. Nejen škola a učitelé, ale i my rodiče i prarodiče. Osvobození nejen od školních povinností, ale i od napětí a stresu, které může prázdninové období v rodinách po rozchodu či rozvodu rodičů přinášet. Dovolit jim i prázdno, které mohou zaplnit novými zážitky, radostí, lehkostí.
Co pro to můžete udělat?
- Uvědomit si, že prázdniny jsou pro dítě plánovaným a dovoleným vybočením ze zaběhlého režimu – a je to tak v pořádku.
- Vnímat prázdniny jako prostor pro „vyprázdnění duše“ – od zátěže, od stresu a obvyklých povinností.
- Dopřát dětem čas, který mohou trávit se svými blízkými, se svými kamarády, se svými zájmy, někdy pomáhaly a někdy se třeba i nudily.
Jak na to?
Aby to pro děti i jejich rodiče proběhlo hladce, je potřeba, aby si rodiče i děti program prázdnin společně naplánovali dřív, než prázdniny začnou. Když rodiče společně sestavují rodičovský plán péče o dětí po rozvodu/rozchodu, je otázka prázdnin velmi důležitou položkou v jejich vyjednávání. A protože se to týká dětí, je důležité je vnímat, slyšet a přizvat je k tomuto plánování – o nich s nimi – abychom prázdninám vrátili jejich magické kouzlo nevšednosti.
