Učitel, rodič, dítě. Tripartita podpory

Mohla byste popsat projekt, o němž mluvím v úvodu? říkejme mu pracovně Dítě ve škole.

Cílem projektu je poskytnout možnosti pro efektivní pracovní podmínky jak učitelů, tak i žáků. Vycházíme z předpokladu, že na školní úspěšnosti se kromě osobnostních charakteristik žáka podílí i další faktory: klima třídy a pozice žáka ve třídě, styl výuky a interakce mezi učitelem a žákem, rodinné zázemí, hodnotový systém rodiny a podpora přípravy do školy a nepochybně i celospolečenský kontext. K tomu využíváme graficky zpracovanou pomůcku – mapu ostrovů.

Projekt Dítě ve škole a pilotní ověřování inovativní metody práce umožnily zmapovat několik důležitých oblastí:

• Prostřednictvím online dotazníkového šetření usilujeme o včasnou detekci podpůrných i rizikových faktorů, které se podílejí na školní úspěšnosti či neúspěšnosti žáka.
• Ověřujeme ještě další úhel pohledu – vrstevnický (prostřednictvím online diagnostiky www.socioklima.eu) –, což zajišťuje mnohostranný pohled na danou problematiku. Zapojeni v pilotní škole jsou žák, učitel, třída a rodič.
• Prostřednictvím spolupráce se školou zkoumáme ochotu rodičů zapojit se do realizace a následných opatření k posílení úspěšnosti jejich dítěte, stejně jako míru, nakolik se chtějí zapojovat.
• Sledujeme a ověřujeme, jaké metody práce jsou jak pro žáky, tak pro rodiče motivující k možným změnám a zvýšení osobní účinnosti či spokojenosti.

Do jaké míry je v tuto chvíli zapojen rodič?

V současné době probíhá realizace následné práce prostřednictvím tzv.  multidisciplinárních týmů. Chci podtrhnout, že multidisciplinarita přístupu spočívá v  tom, že na jednom místě v relativně krátké době lze paralelně a plynule např. podpořit rodiče v posílení jejich rodičovských kompetencí a přístupu ve výchově či pomoci dítěti, aby využilo svůj potenciál, a to i s podporou psychologa, terapeuta, např. prostřednictvím metody Kids Skills. Ve spolupráci se školou a třídními učiteli umíme podpořit zdravé vztahy ve skupině. V odůvodněných případech lze poskytnout speciálněpedagogickou péči při eliminaci výukových obtíží.

Setkala jste se i s rodiči, kteří odmítli spolupracovat, když byl u dítěte
identifikován nějaký problém?

Ano, myslím, že se stejným přístupem se setkávají učitelé napříč všemi stupni škol. Poskytnutí pomoci dítěti v době, kdy se objevují první signály a potenciální problém je v zárodku, představuje pro některé rodiče zbytečnou osobní i časovou zátěž, když přece ještě o nic nejde. Případně se mohou cítit dotčeni, že na jejich dítě působí některé faktory, které zvyšují pravděpodobnost školní neúspěšnosti.

Jaké jsou nejčastější projevy a důvody takové školní neúspěšnosti?

První, co k tématu školní neúspěšnosti obvykle přiřazujeme, jsou neuspokojivé školní výsledky, prospěch. Přesto se i žáci, kteří objektivně dosahují dobrých školních výsledků, mohou potýkat se školní neúspěšností, ať je to ztráta motivace, neuspokojivé sociální začlenění, výchovné problémy, nebo narušené rodinné zázemí – což se nejčastěji projeví ve dvou oblastech: prospěch a chování.

Lze uvést základní faktory, které spokojenost a úspěšnost žáka ovlivňují?

Ano, jedná se určitě o školní výkonnost, tedy zda žák využívá své schopnosti a dovednosti k osobnímu maximu v oblasti vzdělávání. Dále mezi ně patří to, do jaké míry využívá své sociální dovednosti k optimálnímu začlenění ve skupině vrstevníků a v kontaktu s vyučujícími. Třetím faktorem je, do jaké míry může rodinné zázemí přispívat k rozvoji silných stránek dítěte.

Potkáváte se i s dětmi, které, ač se jeví jako tzv. školně úspěšné, mají nějaké jiné problémy, které právě díky projektu odhalíte?

Jak jsem uvedla v odpovědi na jednu z předchozích otázek, školní úspěšnost či neúspěšnost není jen otázkou školních výsledků, prospěchu. Nezřídka se stává, že se dítě jeví jako bezproblémové, spolužáky přijímané, učiteli oblíbené, a v některém aspektu výsledků dotazníku, případně v dalším rozhovoru s rodiči nebo dítětem se  vyjeví možný rizikový faktor.

Jak budou v následné fázi zapojeni učitelé?

V současné době probíhají ve třídách programy za přítomnosti třídních učitelů s využitím motivu celého programu, jímž je námořnická mapa. V ní je stěžejním tématem ostrov s názvem Kamarádi ve třídě. Druhou oblastí je zapojení učitelů do vybraných setkání multidisciplinárních týmů. Představují zde nezbytnou složku přesahu změn do školního fungování žáka.

Jak lze posílit komunikaci mezi rodinou a školou?

Jak napsal jeden ze zapojených rodičů – vše se odvíjí od přístupu a postoje. Jen málokterý rodič chce být shledán jako nedostatečný, chybující, selhávající, i když takový někdy skutečně být může. V rámci našeho projektu stojíme o zpětnou vazbu od rodičů. To, co je pro ně zásadní, je partnerský přístup, přijetí jejich dítěte a respekt vůči nim.

Jak vnímáte roli učitele z pohledu své dvacetileté praxe?

Osobně vnímám učitele jako první diagnostiky. Mají totiž mimořádnou příležitost setkávat se se žáky denně, tváří v tvář, po dlouhé období. Díky tomu mohou vnímat jak jejich progresi a rozvoj, tak i případná oslabení. Projekt s nimi počítá jako s odborníky na výchovu a vzdělávání. Tím, že se jedná o metodu určenou zejména pro žáky prvního stupně, je role učitelů v této životní fázi dětí výjimečná.

Co bylo prvotním nebo největším impulzem pro to, aby projekt vznikl?

Zásadním impulzem bylo setkávání se s dětmi, u nichž došlo k rozvinutí projevů školní neúspěšnosti. Ať už v oblasti školních výsledků, rizikového chování, nebo absence spolupráce rodiny a školy. Cílem včasné detekce je právě zachycení signálů možných potřeb žáka a rozvoj spolupráce mezi školou a rodinou, včetně zapojení žáka.

Kde naleznou učitelé informace o projektu a kdy se do něj budou moci aktivně zapojit?

Informace o projektu učitelé najdou na jeho webových stránkách a v průběhu měsíce května a června proběhnou školení a kulaté stoly, kde pedagogické veřejnosti  představíme výsledky projektu. Využít tuto inovativní metodu multidisciplinární spolupráce při podpoře žáka s přesahem do rodiny budou moci ve vlastní škole v průběhu dalšího školního roku.

Rozhovor vedla Mgr. Michaela Váchová, odborná editorka Učitelského měsíčníku.