Obecně platí, že rozpoznáváním a včasným řešením jakéhokoliv problému si ušetříme mnoho následného trápení, času, personálních kapacit i financí. A ve škole to platí dvojnásob., Obzvláště proto, že můžeme pomoci těm nejzranitelnějším. Dětem. Proto vznikl projekt Dítě ve škole, jehož výsledkem je podpůrný program cílený na silné stránky žáků 3.-5. tříd a včasnou detekci školní neúspěšnosti. O programu, oblastech, kterých se dotýká, i o tom, co vnáší do školního prostředí jsme si povídali s metodičkou projektu, paní Mgr. Milenou Mikulkovou.
Hned na úvod se nemohu vyhnout tématu lockdownu a online výuce. Máte, nejen díky projektu, nějakou zpětnou vazbu, jak toto vše žáci vnímali?
Ano, data už máme dostupná a vyplývá z nich, že dětem chyběl nejen kontakt se spolužáky, ale v mnoha případech i kontakt s učiteli, pravidelný a předvídatelný řád i režim. Některým žákům ale nakopal distanční způsob vyhovoval.
Mohla byste stručně popsat projekt Dítě ve škole?
Cílem projektu je vytvořit a ověřit model včasné detekce seberozvojových potřeb žáka a následné podpory prostřednictvím tzv. multidisciplinárních týmů. Podpora směřuje jak k žákovi, tak k učitelům, rodičům, případně ke školné třídě.
Program je třífázový: nejdříve se mapuje aktuální stav žáka ze tří úhlů. Žák o sobě, třídní učitel o žákovi a rodič o svém dítěti, Poté dostanou příležitost zapojit se do programu podpory i rodiče, a to prostřednictvím setkávání týmu, jehož součástí je učitel a odborník se specializací na podporu v dané oblasti. I proto je oficiální název projektu Metoda multidisciplinární práce s dítětem ve školním prostředí s přesahem do rodiny.
Lze uvést základní faktory, které spokojenost a úspěšnost žáka ovlivňují?
Ano, jedná se o školní výkonnost, tedy zda řád využívá své schopnosti a dovednosti k osobnímu maximu v oblasti vzdělávání. Dále to, do jaké míry využívá své sociální dovednosti k optimálnímu začlenění ve skupině vrstevníků a v kontaktu s vyučujícími. A třetím faktorem, do jaké míry může rodinné zázemí přispět k rozvoji silných stránek dítěte.
Jak vnímáte roli učitele z pohledu Vaší dvacetileté praxe?
Osobně vnímám učitele jako první diagnostiky. Mají totiž mimořádnou příležitost setkávat se s žáky denně, tváří tvář, po dlouhé období. Mají šanci vnímat jak jejich progresi a rozvoj, tak i případná oslabení. Projekt s nimi počítá jako s odborníky na výchovu a vzdělávání. Tím, že se jedná o metodu určenou zejména pro žáky prvního stupně, je role učitelů v této životní fázi dětí výjimečná.
Co bylo prvotním nebo největším impulsem pro to, aby projekt vznikl?
Zásadním impulsem bylo setkávání se s dětmi, u nichž došlo k rozvinutí projevů školní neúspěšnosti. Ať už v oblasti školních výsledků, rizikového chování nebo absence spolupráce rodiny a školy. Cílem včasné detekce je právě zachycení signálů možných potřeb žáka a včasné rozvinutí spolupráce mezi školou a rodinou, včetně zapojení žáka.
Kdy se budou moci učitelé do projektu zapojit a kde o něm nalezneme informace?
Projekt má tři fáze. První je ukončena a byla zaměřena na vývoj diagnostického nástroje, včetně nezbytných dokumentů. Nyní se nacházíme v druhé fázi projektu. V ní je administrován ve třech třídách (3.-5.) diagnostický nástroj. Kromě metodiků jsou zapojeni i třídní učitelé. Bude následovat setkávání multidisciplinárního týmu, který společně s žákem a rodiči vytvoří akční rodičovský plán podpory dítěte. V závěru realizace projektu bude příležitost seznámit pedagogy a odbornou veřejnost jak s nástrojem, tak s následným podpůrným programem. K dispozici by měl být projekt od příštího školního roku. Více informací najdete na www.espediente.cz v sekci školství.
Tento projekt, reg. č. CZ.03.2.X/0.0/0.0/17_076/0011461, je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.
