Oslavy Mezinárodního dne žen prošly za dobu existence tohoto významného dne mnoha podobami. Největší slávy se na našem území dočkal tento svátek za komunismu. Nyní již není tak na piedestalu, ale jistě stojí za to se nad ním zamyslet.
Čas ukázal, jak nadčasovou myšlenku demonstrující ženy v roce 1908, k němuž se vznik MDŽ váže, v New Yorku prosazovaly. Ženy se tehdy začaly hlasitě a veřejně ozývat a bojovat za právo volit či studovat, za zkrácení pracovní doby a zvýšení mezd. Ale hlavně chtěly nabýt rovnoprávnosti s muži.
A kde jsme po více jak sto letech?
Sice ženy urazily dlouhý kus cesty a jejich pozice se minimálně u nás výrazně zlepšila, ale plné rovnoprávnosti zatím ještě nedosáhly. Mimo jiné často stále přetrvává stereotypní pohled na ženu – pečovatelku o blaho rodiny. Osobu, která jde ze zaměstnání nakoupit a vyzvednout děti, o které se pak při péči o domácnost (a někdy i manžela) stará. Navíc přibyl nový diktát marketingové doby – být krásná.
Za takovýto ženský svět dámy v New Yorku pravděpodobně nebojovaly. Chtěly více. Připomeňme si to alespoň 8. 3. a bojujme dál. Nejen ženy, ale i muži. Zkrátka společně.
Mluvme o MDŽ
Stále více se i u nás v poradnách Espediente potkáváme se ženami, které hledají rovnováhu mezi pracovním, rodinným a osobním životem. Proto bychom byli rádi, kdyby se v souvislosti s MDŽ o tomto tématu mluvilo.
Aby muži (kteří třeba ještě stále mají onen stereotypní pohled na ženy) spolu s květinou třeba obstarali celý nákup, postarali se o děti, uvařili večeři, stihli posilovnu a ještě se věnovali i svému protějšku. Aby si tak alespoň občas zkusili roli svých partnerek a manželek a dokázali více pochopit její náročnost. Aby opravdu vnitřně porozuměli a vzdali hold ženám. (A do budoucího života z toho vyvodili důsledky… 😊)
